Atlas vychází v podrobném měřítku 1:10 000. Vznikl i díky samotným vozíčkářům, kteří sbírali data přímo v terénu:

„Kdyby jich nebylo, tak tento atlas nemáme. A jako zdraví lidé, kteří máme dvě zdravé nohy, si to vůbec ani nedovedeme představit, s čím se vlastně lidé s handicapem musejí potýkat,“ popisuje koordinátorka projektu Jana Švarcová a dodává:

„Někde jsem se setkávali i s tím, že na těch místech mají funkční moderní plošiny, ale ty jsou třeba zastavěné popelnicemi, takže se tam ani nedostanete.“

Atlas obsahuje přehledný systém piktogramů, který informuje o bezbariérových vstupech a dělí trasy podle obtížnosti do tří stupňů.

Situace se prý sice za posledních deset let pro handicapované o něco zlepšila, ale ideální zdaleka není.

„Neříkám, že se pro ty lidi nedělá hodně. Ale třeba zámková dlažba na chodnících, co se udělala, vypadá, že je v pohodě, ale ono to úplně optimální není. Chodníky jsou do velkého spádu, vy točíte jen jednou rukou, druhou musíte brzdit. Takže radši jezdíte po silnici,“ říká vozíčkář Přemysl Pešek.

Bezbariérová mapa by měla sloužit nejen lidem s tělesným postižením, ale také seniorům a rodičům s kočárky. K dostáním je v městském infocentru.

Jan Kopřiva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít