Brazilské legendy vzpomínají na Maracanazo – černý den ve fotbalové historii národa
Utkáním Brazílie-Chorvatsko začne už zítra fotbalové MS a tím i cesta domácí reprezentace za nápravou vykolejené historie. Domácí šampionát měli Brazilci vyhrát už v roce 1950, nikdo tehdy nepočítal s ničím jiným.
Ale když jim titul v rozhodujícím duelu senzačně vyfoukla Uruguay, přišlo celonárodní zděšení, truchlení, i výzva pro další, už zlatou generaci, která ovšem Maracanazo nikdy neměla šanci úplně napravit.
„Bylo mi tenkrát 15 let, když jsme my Brazilci prožili tu nejbolestivější porážku v dějinách. Fotbal jsem doslova hltal a později se s některými hráči ze šampionátu v roce 1950 potkal v jednom týmu. Takže vím, jak těžké to po téhle prohře měli,“ říká bývalý fotbalista Pepe a dodává:
„Kam přijeli, tam jim to lidé po celé Brazílii dávali lidově řečeno sežrat. Trvalo rok, než tahle vlna největší nevraživosti opadla.“
Pomohou Brazilcům kanárkově žluté dresy zapomenout na poslední domácí šampionát?
Pepe, spoluhráč Pelého ze Santosu i brazilské reprezentace, už patří naopak do oslavované generace mistrů světa z let 1958 a 1962. Jako náhradník byl u prvních dvou titulů své země. Ovšem coby kladný hrdina má pro ty záporné pochopení.
Z Pepeho předchůdců se v roce 1950 přes noc stali vyvrhelové a lidmi i nočními můrami nejvíc pronásledovaný brankář Barbosa prý po letech dokonce na své zahradě obřadně spálil dřevěnou branku, do které na Maracaná dostal od Uruguayců dva osudné góly.
Brazilce straší před startem MS trauma staré 64 let - Maracanazo
Číst článek
„Můžeme to skutečně nazvat národní tragédií, Brazilci tehdy hodně plakali, to si i po těch letech velmi živě vybavím. A kdyby se něco takového mělo opakovat, to by Brazilci nepřežili. Na turnaji, který teď po 64 letech znovu hostíme, musí náš tým dojít co nejdál a nemůže mít jiný cíl než ho vyhrát.“
Od dob Pepého už Brazilci vyhrávat umějí. Kdo je pověrčivý, může to přičítat třeba i barvě dresů, protože ty tolik proslulé kanárkově žluté nenosí brazilští fotbalisté odjakživa, ale právě od traumatizující porážky z července 1950.
Do té doby oblékal brazilský tým obvykle bílá trička, ale po fotbalovém neštěstí musel přijít i symbolický očistec. A žlutá začala být vítězná, tahle bolavá prohra Brazilcům vlastně pomohla, aby se konečně naučili vyhrávat.
„Vyhráli jsme pětkrát mistrovství světa, to je víc než čtvrtina všech šampionátů. Ale žádný z titulů jsme nezískali doma! Pamatuju si, že jsem byl tenkrát zrovna na vojně, když jsme v roce 1950 turnaj poprvé a naposledy hostili,“ vzpomíná další brazilská hvězda Zagallo a po chvíli pokračuje:
„Když si na to vzpomenu, tak vím jedno. Je to náš současný národní tým, kdo tuhle kaňku na brazilských fotbalových dějinách může po 64 letech odčinit. A proto je na něm taková tíha zodpovědnosti jako na žádném, kterého jsem já byl součástí.“
Jak velká je to tíha, snadno odvodíme, protože to říká Profesor neboli Mario Zagallo, který byl coby hráč nebo trenér u čtyř z pěti brazilských titulů mistrů světa.
