„Den předem, než se to stalo, měl manžel narozeniny, byli jsme tu všichni. Pořád vidím ty děti, jak tu sedí,“ vzpomíná žena, která při explozi přišla o vnoučata.

Podle ní se tragédii dalo zabránit. „Věřím, že za to nemůže radnice nebo policie, ale zákony. Měly by se upravit tak, aby se toto už nestalo. To mě žene dál.“

Zdravotní sestra Ilona Strnadová při výbuchu přišla o domov. V současné době má pronajatý byt, je závislá na finanční i materiální pomoci. Z charity si odváží potřeby na úklid i potraviny.

„Chtěla bych všem lidem, kteří jsou tak hodní, poděkovat za všechno, víc nejsem schopná,“ nenachází slova díků zdravotní sestra.

Někteří z těch, kteří katastrofu zažili, se obrací na pomoc psychologů. Pomoc postiženým lidem poskytuje i Lenka Tabachová z frenštátské charity. „Když k nám rodiny chodí, tak mi znovu povídají, co se jim stalo, jak se cítí, co prožívají. Kolikrát si připadám jako vrba,“ říká.

Místo museli vyklidit i obyvatelé sousedního domu, který se po výbuchu ukázal jako nestabilní. Teď v provizoriu stále čekají, až se budou moct vrátit do svých bytů. Je třeba dům totiž nejprve zpevnit ocelovými lany.

„Lidem nezbude nic jiného než to akceptovat, protože do domu je prozatím zakázaný vstup. Když si tam chtějí vzít nějaké věci, tak je to vždy se souhlasem statika,“ popisuje situaci Petr Albrecht, který odstěhované lidi zastupuje.

Jana Jeckelová, Iva Menšíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít