Skřípění plechů, auta na střeše. V Sosnové se konal demoliční závod autovraků
Odpadávání nárazníků během jízdy, skřípění plechů při kolizích a diváci nadšení z jakéhokoli střetu závodníků. Takový byl letošní ročník demoličního závodu autovraků, který se o víkendu konal na autodromu v Sosnové u České Lípy. Přihlásily se do něj dvě stovky závodníků.
Auta jsou během závodu rozdělená do jednotlivých rozjížděk, z nichž dál postupuje auto s největším počtem ujetých kol nebo poslední pojízdné auto.
Po příjezdu z trati bylo vidět, co všechno mají vozy za sebou. „Ale ještě má čtyři kola a jede,“ shrnul jezdec Pavel Husarčík to nejpodstatnější před návratem na trať.
Na okruhu do sebe auta narážejí, převracejí se a občas se také některému ze závodníků podaří skončit na kapotě jiného auta. Přispívá k tomu i rozmoklá trať.
„Hodně bláta tu je, takže jsme tu měli i pár budek,“ říká jeden z organizátorů Lukáš Dorda. Budka, to je výraz pro auto převrácené na střechu. Není na tom však nic smutného. „Karamboly nechyběly. Bylo to super,“ libuje si Dorda.
I když to tak možná nevypadá, jede se podle pravidel. Jezdci třeba nesmějí bourat do dveří u řidiče, nesmějí bourat do stojícího auta, a když má někdo problém třeba s otevřenými dveřmi, musí zastavit.
„I když to vypadá chaoticky, že je dovolené všechno, tak samozřejmě není,“ dodává Dorda.
Demoličního závodu autovraků se zúčastnily i známé osobnosti. Například členové skupiny Divokej Bill nebo bývalý lyžař Filip Trejbal. „Hrozně se mi to líbilo,“ říká Trejbal, který v něčem dokonce našel podobnost s jízdou na lyžích. „Všechno to drncá a skáče,“ popisuje.
Co se týká adrenalinu, tam už to ovšem pro něj takové není. „Tím, že člověk má kolem sebe to auto a jede to relativně pomalu, tak to nebylo tak hrozný. Je to spíš taková zábava pro velký kluky,“ podotýká Trejbal.
Nejenom kluky však bylo vidět na trati, akce se zúčastnilo i pětadvacet ženských závodnic.
Jana Soukupová jezdí na akci opakovaně, do finále se však zatím nepodívala. „Vždycky zruším dřív auto, než se tam dostanu. Tentokrát auto vydrželo, ale bohužel,“ popisuje.
Letos se jí stal osudný vyřazovací systém. „Už nemohu jet. Nedojela jsem v první pětici. Zůstala jsem viset,“ stýská si závodnice.
Finále či vítězství však není tím hlavním cílem. „Není důležité vyhrát, ale přežít závod ve zdraví a pohodě,“ zní ostatně heslo organizátorů.
Naplnit ho při letošním sedmém ročníku přijel rekordní počet jezdců. Bylo jich dvě stě.
