Světový šampionát navazoval na předválečné evropské mistrovství závodů Grand Prix. Z několika letních setkání dobrodruhů na dlouhých a nebezpečných přírodních tratích se postupně proměnil na globální show s dvaceti elitními sportovci, která se táhne od března do prosince.

Brno 6:00 14. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Před 75 lety, v sobotu 13. května 1950, začalo Velkou cenou Velké Británie na letišti v Silverstonu první mistrovství světa jezdců. Bylo to poprvé, co mohli v jedné kategorii automobilů poměřit síly závodníci z celého světa, a to v kláních pořádaných na různých kontinentech. O nejlepším z nich rozhodoval (a stále rozhoduje) součet bodů posbíraných za umístění v jednotlivých závodech.

První mistrovský závod se podobal těm dnešním snad v jediné věci: soupeřili v něm špičkoví piloti v nejrychlejší třídě vozů své doby.

Nepřenášela jej televize, na stupních vítězů se nestříkalo šampaňským, jezdci nemuseli mít přilby ani být připoutaní a při nebezpečí na trati se nemávalo žlutými vlajkami, natož aby vyjel safety car.

Chyběly ale i některé atributy, které se dnes nostalgicky spojují se starými časy: na vozech nebyly reklamy na cigarety a na startovním roštu u nich nepostávaly hostesky. Obojí přišlo až o mnoho let později.

V úvodních sezonách zůstávalo mistrovství světa F1 světovým pouze na papíře. Devět desetin účastníků evropských velkých cen prvních ročníků bylo právě z Evropy, přičemž zbytek světa zastupovali převážně jezdci z Latinské Ameriky. Jediného amerického závodu v Indianapolis se účastnili zase téměř výhradně Američané. Ti byli pochopitelně v celkových bodových součtech bez šance na titul.

Až od sezony 1953 se stává zvykem skutečně opouštět Evropu pro Velkou cenu Argentiny a v roce 1958 se jede poprvé na třech kontinentech, což je pravidlo, kterým dnes Mezinárodní automobilová fedarace (FIA) podmiňuje samotný status mistrovství světa. V šedesátých a sedmdesátých letech závody opouštějí dlouhé a nebezpečné přírodní tratě ve prospěch kratších a bezpečnějších autodromů.

Kalendář mistrovství světa si nachází současný tvar s několikaměsíční zimní přestávkou a naopak relativně krátkými pauzami mezi závody až v 80. letech. To už šlo o profesionální sport, který se pod tehdejším vedením manažera Bernieho Ecclestona začal měnit na show, o níž se televizní stanice navzájem přeplácely.

Na tuto Ecclestonovu práci navazuje posledních osm let americký promotér Liberty Media. Ten prosazuje nové závody v destinacích jako Las Vegas nebo Džidda, častěji než dříve na městských ulicích a pod nočním osvětlením, ale také hledá cesty k novým publikům, zvlášť mezi mladšími lidmi. Těmi cestami jsou například netflixový seriál Touha po vítězství nebo divácké hlasování o jezdce dne.

Zmíněná profesionalizace znamená nejenom to, že současní závodníci patří k nejlépe placeným sportovcům. V počátcích byly závody Formule 1 přístupné i movitějším nadšencům, kteří si mohli odkoupit či dokonce sami postavit auto odpovídající relativně nenáročným předpisům a pokusit se kvalifikovat do mistrovského závodu. Technologický pokrok spolu s postupným uzavíráním šampionátu výhradně pro deset profesionálních stájí, v každé po dvou stálých jezdcích, něco takového postupně znemožnil. Současný vůz stojí něco mezi čtvrt a půl miliardou korun a rozpočet celé stáje je pro letošek zastropovaný na zhruba třech miliardách.

Taková drahá auta jsou pochopitelně spolehlivější: na konci šedesátých let se během závodů porouchala skoro polovina vozů, poslední dvě dekády je to desetina nebo ještě méně. Zároveň však stále přísnější kritéria pro udílení závodních licencí stájím i jezdcům vedou k tomu, že více závodnických talentů skončí pod nejvyšší kategorií, například v seriálu Formule 2 nebo Formule 3. A kdo už se do F1 probojuje, má několikrát větší šanci na úspěch než v počátcích mistrovství.

Současné sofistikované vozy, které mnohem dramatičtěji zrychlují i brzdí a lépe sedí v zatáčkách, kladou výrazně větší nároky na fyzickou zdatnost jezdců. I proto má průměrný nováček v tomto století typický věk vrcholového sportovce: necelých 24 let. V prvních mistrovských sezonách to bylo skoro 37 let – tou dobou už je dnes většina pilotů na odpočinku.

I v 21. století jsou v seriálu nejzastoupenější jezdci evropští, byť představují už „jen“ necelé dvě třetiny všech, kteří do mistrovství světa nahlédnou.

Jediným kontinentem, který zůstává dlouhodobě stranou mistrovství světa, je Afrika. V minulosti do šampionátu zasahovali pouze jezdci z tehdy apartheidních JAR a Rhodésie a poslední závod se na kontinentu jel před 32 lety v jihoafrické Kyalami. Teď se ale k odkazu svých alžírských předků hlásí francouzský nováček Isack Hadjar a o pořádání závodu v některé z příštích sezon usiluje vedle zmíněné JAR také Rwanda.

Michal Kašpárek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít