Na kole si sáhnu na dno, líčí atlet Holuša premiérovou cyklosezonu. Komu fandí na Tour?
Doma se mu na poličce blyští medaile z halového mistrovství světa a Evropy na 800 a 1500 metrů. Letos byste však Jakuba Holušu na atletickém oválu hledali marně. Kvůli koronaviru vyměnil běžecké tretry za ty cyklistické a svoji druhou vášeň si dokonce otestoval i v několika závodech. „Člověk si během závodu na kole několikrát sáhne na dno,“ popisuje jeden z nejlepších českých atletů v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Letošní atletickou sezonu narušila, stejně jako ostatní sportovní disciplíny, pandemie koronaviru, a tak se halový mistr Evropy na 1500 metrů z roku 2015 Holuša rozhodl, že svoji běžeckou formu prodá jinde.
Jsem v háji, v bytě běhat nemůžu, říká mílař Holuša o karanténě. Olympiádě v létě nevěří
Číst článek
„Spíš nechám tělo odpočinout. Nemám úplně motivaci ve svých letech a se svou výkonností závodit tady v Čechách. Připravovat se naplno bez nějakého vrcholu by byl zbytečný risk zranění,“ vysvětloval v rozhovoru pro Radiožurnál v květnu.
Na Dukle mu půjčili kolo a rodák z Opavy začal poněkud odlišnou sezonu, než byl dlouhá léta zvyklý. A rozhodně nešlo o pohodovou cykloturistiku...
Kolik máte letos na kole najeto?
Blížím se k 10 tisícům kilometrů a to jsem začal jezdit až v dubnu. Na atleta je to myslím dost, ale na výkonnosti je to znát. Jezdí se mi dobře.
Zkusil jste si formu otestovat také na závodech?
Ano, v červnu jsem jel Krakonošův cyklomaraton (134 km), pak jsem si v Plzni vyzkoušel kritérium na Lopatárně, kterého se zúčastnil i Roman Kreuziger. To bylo 66 kilometrů a tam se fakt letělo, měl jsem průměr přes 48 km! A můj třetí závod byla Beskyd Tour, to bylo na 165 kilometrů a jely se snad všechny kopce v Beskydech. 3000 metrů převýšení.
Jaký je největší rozdíl mezi závoděním na atletickém oválu a na kole?
V těch Beskydech jsem si v každém kopci říkal: „Zlaté běhání…“ Ten závod byl tak těžký a kopec jedete třeba 20 minut, trápíte se a bolí to. V běhu je to závod na tři a půl minuty a bolí vás posledních 100 metrů. Na kole vás to bolí třeba devětkrát za celý závod. Člověk si během toho opravdu několikrát sáhne na dno.
A co se týče taktiky?
Z běhu jsem naučený běžet pořád naplno a nejradši bych na kole závodil taky už od startu, jenže se musím šetřit a hlídat se, protože by se mi to vymstilo.
Na bolest nohou jste zvyklý, ale jak to snášíte na kole?
Je to úplně jiné. Třeba závod jsem jel v sobotu a ještě v pondělí jsem byl úplně prázdný, totálně vyčerpaný. Po patnáctistovce mě sice víc bolí svaly a je mi špatně, ale tohle zamává s celý tělem. Projeví se to třeba až za dva dny.
Změnily se vaše stravovací návyky?
Určitě. Zhubnul jsem a mám teď lepší váhu, než ve své nejlepší běžecké formě. Snažím se jíst víc, ale po kole to hned nejde, nemáte chuť. Klidně se ale pak dojím třeba po 22. hodině večer.
Kdy se znovu pustíte do běhání?
Na začátku října máme běžecké soustředění na Šumavě, takže tam. Ale možná si tam vezmu i kolo. Každopádně se chci normálně připravit na halovou sezonu a rád bych závodil na mistrovství Evropy a mistrovství světa.
Nebojíte se, že vám cyklistika zhorší běžeckou výkonnost?
To ani ne, spíš naopak. Cítím, že jsem lehčí a když se jdu proběhnout, tak to jde lépe. Určitě také ve vytrvalosti a narostly mi trochu cyklistické svaly, takže při běhu do kopce mám větší sílu v nohách.
Komu fandíte v letošním ročníku Tour de France?
Moc bych to přál Primoži Rogličovi. Líbí se mi, že je to bývalý skokan na lyžích a teď jezdí skvěle. Držím mu pěsti, aby jejich tým smáznul Ineos s Eganem Bernalem a Richardem Carapazem.
Lákalo by vás dostat se na kole taky mezi světovou elitu, jako v atletice?
Bude mi 33 let, takže už je na to asi pozdě...
... ale Alejandru Valverdemu už je 40 a před dvěma roky vyhrál mistrovství světa.
Jo, to jo. Mě by to lákalo, kdyby přišla nabídka, ale spíš by mě zajímalo, jestli bych se dokázal dostat do formy a konkurovat třeba závodníkům v Česku. Bohužel to ale nezjistím, zatím zůstanu u běhání.
