Chování k rozhodčím je odrazem společnosti. Někteří lidé se neumí ovládat, říká šéf komise Kovařík
Skupina mladých rozhodčích v posledním půlroce poznala drsnější stránku fotbalového světa. Týden co týden rádi pískají nižší fotbalové soutěže. Ale v mládeži i mezi dospělými museli čelit při zápasech nadávkám, zastrašování nebo i fyzickému napadení. Teď se dočkali pozvání do pražského sídla Fotbalové asociace.
„Chtěli jsme je podpořit, protože jsme neměli radost z toho, co se stalo. Chtěli jsme jim ukázat, že za nimi stojíme, dát jim také motivaci do dalších let, aby neskončili,“ popisuje šéf komise rozhodčích Fotbalové asociace Libor Kovařík hlavní důvod, proč se na semináři pro rozhodčí z profesionálních soutěží objevila v Praze na Strahově i skupina mladíků, kterým ani nedávné incidenty s trenéry nebo hráči chuť do pískání nesebraly.
„Chuť mi to určitě nesebralo. Budu pokračovat, chci se dostat co nejdále, jestli to bude možné,“ vypráví teprve patnáctiletý Kryštof Tůma z Českobudějovicka. Na něj navázal jeho osmnáctiletý kolega Jakub Arnošt z Ústecka. „Znám kolegy, kteří by to třeba neunesli. Já se na to nechtěl vykašlat. Řekl jsem si, že to ustojím,“ říká sebevědomě Arnošt.
„Fascinovalo mě to zhruba od deseti let, tehdy nám začali poprvé jezdit na zápasy mladších žáků rozhodčí. Fascinovalo mě, jak pískají, a když jsem se dozvěděl, že okres České Budějovice nabírá rozhodčí, řekl jsem si, že to chci zkusit,“ vypráví mladičký Tůma.
„Přerušil jsem kvůli tomu aktivní kariéru fotbalisty. Už nehraju, pouze pískám. Jsem za tuhle změnu strašně rád. Určitě bych neměnil, pískání je pro mě všechen volný čas,“ doplňuje Tůma.
Nejen nižší fotbalové soutěže s sebou přináší často velký tlak na rozhodčí ze všech stran. Málokdy je diváci pochválí.
„Narážkám čelím pořád. Říkají třeba, že někdo přivedl školku. To je nejnormálnější. Ptají se taky, co tam vůbec dělám, jestli jsem se nespletl. Narážky na můj věk jsou pořád. Čím jsou rozhodčí mladší, tím víc si dovolí,“ popisuje Tůma. S podobnými situacemi a tlakem se ale musí i patnáctiletý rozhodčí vyrovnat.
„Každý si musí přijít na to svoje. Jak mluvit s hráči, jak se k nim vyjadřovat. Záleží na hráčích, někteří se nám snaží pomoct, hlavně ti starší. Někteří nám ale přihorší, protože vidí, že jsme mladí,“ říká osmnáctiletý Arnošt, který se setkal s oběma přístupy.
Nadávky odrazují mladé
A v podobném věku byl v začátcích i současný šéf komise rozhodčích Kovařík. „Pamatuju si, že to bylo hodně těžké. Do jedné vesnice se mi nechtělo vůbec jezdit, protože tam byli hráči ve věku 40 let a starší, a vždycky vydrželi tak deset minut, než mi začali nadávat,“ vzpomíná.
Kovařík ale dokázal tohle všechno zvládnout, pískal ligu i mezinárodní zápasy, a doufá, že někdy tvrdé prostředí neodradí ani současné mladíky. „Souvisí to samozřejmě se stavem společnosti, někteří lidé se neumí ovládat. Toto chování odrazuje mladé začínající rozhodčí. Potřebujeme, aby jich bylo co nejvíc, protože jich máme obecně málo. Potřebujeme zvyšovat konkurenci. Pak se to totiž projevuje i v nejvyšších soutěžích,“ vysvětluje.
A i proto teď Kovařík za účelem motivace pozval na seminář rozhodčích z profesionálních soutěží několik mladíků, kteří zažili některé negativní stránky pískání zápasů.
