Fotbal a nenávist. Bican zachránil reportéra před transportem, antisemitismus ale nezmizel
Před 95 lety poprvé na českých stadionech zazněl pokřik „jude Slavie“. Tehdy coby narážka na vychytralost činovníků sešívaných, po druhé světové válce ale nabral urážlivý pokřik jiný význam. Příběhy fotbalistů v době protektorátu připomíná výstava na bývalém nádraží v Bubnech, chce řešit i antisemitismus na současných stadionech.
„Památník by měl vyhledávat témata, která jsou nadčasová. Velmi častým dějištěm xenofobních a antisemitských jevů je stadion Sparty. Na Letné bylo hrozně moc stadionů a byly různé. A když se do sportu míchala ideologie, vždycky to špatně dopadlo,“ řekl při představování výstavy Fotbal ve století faulů šéf Památníku Šoa Pavel Štingl.
Nástup do transportu
Právě památník na místě bývalého pražského nádraží Bubny byl nástupním místem českých židů do transportů. Bylo jich přes padesát tisíc a často šlo o fotbalisty či fotbalové funkcionáře.
Největší útěk z koncentračního tábora za druhé světové války. Před 75 lety uprchla polovina lidí ze Sobiboru
Číst článek
Do transportu měl nastoupit i legendární fotbalový komentátor Josef Laufer, stejně jako většina jeho příbuzných, kteří zahynuli v nacistických lágrech. První český sportovní rozhlasový komentátor ale unikl a až do konce války se skrýval.
Výraznou zásluhu na tom měl největší kanonýr v historii českého fotbalu Josef Bican. V letenské Erhartově cukrárně, kde bude jeden z panelů výstavy, se sešla skupina, která pomocí hotovosti Josefa Bicana a pokladníka Slavie Antonína Žbánka vymyslela plán, jak uplatit Bicanova obdivovatele, který měl na starosti seznamy pro transporty.
Díky úplatku se Laufer mohl skrývat až do konce války a pak mohl komentovat až do doby, než ho od mikrofonu odstavil komunistický režim.
Další ale takové štěstí neměli. Jeden příklad za všechny – brankář německého fotbalového klubu v Praze DFC Prag a jednu dobu také náhradník Františka Pláničky ve Slavii Fritz Taussig se transportu nevyhnul a zemřel v pouhých 29 letech v koncentračním táboře v polských Gliwicích.
Tři kluby na Letné
„Zaujalo mě, jak moc těch příběhů je. Co se stalo Židům, Němcům, co se stalo s DFC, který jsme považovali za německý klub, najednou přijde říšský Němec, řekne, že to jsou Židi a zruší ho. Překvapilo mě, kolika lidí se dotklo, že přišly norimberské zákony do fotbalu. Kolik muselo být hořkosti, že fotbalisti opravdu museli hajlovat,“ přibližuje iROZHLASu fotbal v protektorátu Pavel Štingl.
DFC – Deutscher Fußball-Club – byl jedním ze tří oddílů, které před druhou světovou válkou sídlily na Letné, stadion tu vedle Sparty, která na pláni sídlí dodnes, měla i Slavia. Derby „S“ bylo prestižní a řevnivé už ve 20. letech. A právě v roce 1923 se poprvé ozval pokřik „jude Slavie“.
„Chytrým lidem na Slavii – tehdy už uměli vydělávat peníze – jeden významný člen řekl, aby si nedělní zápas pojistili proti dešti a přemluvili anglický tým, aby hráli v pondělí. Takže v neděli pršelo a Slavie dostala peníze od pojišťovny, v pondělí se hrálo a Slavie dostala peníze od diváků. Naneštěstí příští týden hrála na Spartě, kde se prvně ozvalo ‚jude Slavie‘,“ vysvětlil v debatě Českého rozhlasu Plus fotbalový historik Vladimír Zápotocký.
Na dalším derby o pár měsíců později už pokřik nezněl. I proto, že zatímco po sportovní stránce kluby vedli Britové, organizačně se o kluby často starali Židé nebo lidé ze smíšených rodin, přesto se v českém fotbale udržel dodnes. Snad není derby, kdy by jím část sparťanského kotle své rivaly nečastovala. Radikálnější fanoušci sešívaných zase odpovídají „smrt Spartě“.
Ne na území jednoho klubu
„Je hnusné to poslouchat. Na fotbale to bývá hlasitější, ač jsou projevy antisemitismu výrazně menšinové. Když fanoušci skandují ‚jude Slavie‘, moc nevědí, co tím myslí. Ale ta smutná tradice je velmi dlouhá a vypadá, že je to nevykořenitelné. V Čechách to má smutnou souvislost, že tito ‚fanoušci‘ nejsou umlčeni zbytkem,“ posteskl si novinář a expert především na ostrovní fotbal Jindřich Šídlo.
Cílem výstavy Fotbal ve století faulů je tak nejen připomenout příběhy z první poloviny 20. století, ale také upozornit na problém, který v něm přetrvává. Nejen mezi fanoušky, ale i na úrovni klubů.
Fanoušci Sparty při odvetě se Suboticou vtrhli na hřiště
Číst článek
„Současná animozita mezi kluby je velká. Čeká je, aby se dokázaly v tomto tématu na něčem sejít, jinak se to nedá řešit. Vedle klubů to musí řešit i město a stát, musí se najít prevence, aby se šlo trošku napřed,“ říká iROZHLASu Pavel Štingl.
Měnilo se tak i předpokládané umístění výstavy „Byla koncipovaná na sparťanskou rodinou tribunu a já jsem měl velkou ctižádost to tam umístit. Ale podcenil jsem výraznou antipatii klubů, zhoršily se i vztahy ve Spartě a v tu chvíli se ukázalo, že není vůbec dobré tu výstavu udělat na území jednoho klubu. Teď budeme shánět hodně peněz, abychom si postavili velkou šatnu na trojmezí mezi stadionem Sparty a bývalými stadiony Slavie a DFC,“ plánuje šéf Památníku Šoa a dokumentarista.
Na území Letné, Bubenče a Holešovic v Praze tak byly instalovány infopanely, které propojují osudy pozoruhodných domů, fotbalových hvězd a architektů. Výstava Fotbal ve století faulů je nyní k vidění na bývalém nádraží v Bubnech, než se na jaře příštího roku přesune na Letnou. Do té doby se odehraje minimálně jedno derby, už v první listopadovou neděli na stadionu Sparty.
