Jak se dá zjistit příbuznost podle zubů?
Umožňuje to vnitřní struktura zubů. My jsme se zaměřili na takzvanou dentinosklovinnou hranici, což je v podstatě povrch dentinu, vnitřní tkáně zubů, na který nasedá sklovina. Tato hranice se vyznačuje různými výstupky a hřbety, které nepodléhají změnám stravovacích návyků nebo okolního přírodního prostředí, a naopak jsou pod silnou genetickou kontrolou.

Sledování této vnitřní morfologie zubu nám umožňuje zmapovat, kde se nachází které populace. Je to vlastně indikující pro populace. Vnitřní struktura zubu se studuje pomocí rentgenové mikrotomografie, která pomocí počítačů umožňuje nahlédnout do vnitřní struktury a zároveň zuby uchovává pro další možná studia.

Výzkum mluví o celých populacích a tisíciletích dějin. Kolik koster z té doby ale bylo doopravdy k dispozici?
Celkem jsme studovali 88 jedinců, z nichž bylo zkoumáno 122 zubů. Byli zahrnuti jedinci pozdně paleolitického stáří – lovci a sběrači, potom mezolitické populace z raného holocénu, zhruba 9. až 7. tisíciletí před Kristem, a potom větší vzorek neolitických populací z prostředí severního a centrálního Súdánu.

Jak se na tom výzkumu, který byl mezinárodní, podíleli čeští vědci?
Náš přínos byl poměrně zásadní, protože už od roku 2011 v pohoří Sabaloka v centrálním Súdánu zkoumáme dvě velká mezolitická lovečsko-sběračská pohřebiště. Právě tato pohřebiště zaplňují dosavadní mezeru, časovou i prostorovou, která neumožňovala studium těchto procesů v tom rozsahu a rozměru, který se podařil nám.

Z našeho výzkumu do studia vstoupilo celkem 15 lovců-sběračů, kteří představují více než polovinu studovaných lovců-sběračů a umožnili velmi detailní pohled do situace.

Můžeme si tedy dobu příchodu prvních zemědělců na pomezí dnešního Egypta a Súdánu nějak představit?
Dosud se vědělo, že zemědělství se do prostoru Súdánu dostalo ze Středního východu, protože zde máme plodiny a zvířecí druhy jako dobytek, ovce a kozy, které jsou asijského původu. Zatím se ale nevědělo, zdali to souviselo s většími migracemi, nebo zda sem přišly menší skupinky lidí, které asimilovaly. Nyní naše studie ukazuje, že to bylo spojeno právě s poměrně rozsáhlými migracemi.

Došlo k nahrazení dřívějšího lovečsko-sběračského obyvatelstva. Noví chovatelé jsou doloženi především podél Nilu. Díky tomu, že jsme měli k dispozici vzorky i z prostoru západní pouště několik set kilometrů od Nilu, se nám tam zároveň podařilo zachytit právě ty příbuzné nebo potomky původních lovců a sběračů, kteří sem mohli být zatlačeni.

Jaké nové otázky váš výzkum otevírá?
Přední je otázka, odkud tito noví chovatelé do prostoru přišli. Pro nás ale taky zůstává otázkou, co se konkrétně stalo s těmi lovci-sběrači. Zdali opravdu byli vytěsněni, nebo jestli v jiných částech nilského údolí mohly přetrvávat lovečsko-sběračské populace, které rovněž přijaly chovatelství.

Budete se tím nějak dál zabývat, opět v rámci mezinárodního výzkumu?
Tento mezinárodní výzkum pokračuje. Nyní se zkoumá struktura vnitřního ucha, která je dalším možným způsobem, jak sledovat spojitosti mezi populacemi v případech, kdy se nezachovává DNA.

Renata Kropáčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít