„Od čtyř let už hraju fotbal. Začínal jsem v Plzni, kde jsem hrál skoro celou dobu. Pak jsem přešel do Rokycan a teď nastupuju za Chotíkov.“

Vy jste viděl, jak celá situace vznikla, nebo na vás křičel nějaký spoluhráč?
Já jsem slyšel ránu, jak se kluci srazili hlavami v tom momentu, kdy jsem zpracovával míč. Tak jsem se otočil, co se děje – a viděl jsem, že tam leží.

Přemýšlel jste nad tím, jestli zakončovat do prázdné brány?
Když jsem se podíval na ty kluky, jak tam leží, tak jsem neváhal a věděl jsem, že to zakopnu.

Zápas jste nakonec prohráli na penalty 2:3. Vyčítal vám pak někdo, že jste nestřílel, díky čemuž by váš tým vyrovnal na 2:2?
Nevyčítal mi to nikdo. Všichni se divili, že jsem to udělal. Říkali mi, že kdyby tam byli oni, že by to neudělali. Pak ale taky dodali, že neví, protože situace je pokaždé jiná, a když je člověk v té situaci, tak neví, co udělá.

Váš tým hraje okresní přebor, takže spíše nižší soutěž. Myslíte si, že by podobné gesto jako to vaše mohl udělat někdo i ve vyšší soutěži?
Když jsem se bavil s bráchou, který hraje o dost lig výš, tam už se hraje o peníze, tak by ho ty lidi po něčem takovém sežrali, ale těžko říct. Dokud se ta situace nestane, tak člověk neví, jak by reagoval.

Udělala by to podle vás většina hráčů ve vaší soutěži, nebo jste ojedinělým příkladem?
Já si myslím, že většina hráčů, co by byla v té situaci, by to udělala úplně stejně.

Zuzana Borová, jak Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít