Nejtěžší zápas života, říká otec bratrů Zbořilových o finále extraligy. Jednou by je rád viděl v jednom dresu
Po finálové sérii mezi Brnem a Pardubicemi se fanouškovské tábory rozdělily na slavící příznivce Komety a zklamané pardubické podporovatele. Smíšené pocity měl po vyvrcholení play-off hokejové extraligy Josef Zbořil, jehož synové Adam z Komety a Jakub z Pardubic nastoupili proti sobě. Ve vysílání Radiožurnálu Sport si s ním povídali Martin Charvát a Karel Janů.
Jak jste prožíval poslední finálový zápas, ve kterém Adam připravil jeden z rozhodujících gólů, po kterém byl Jakub hodně zklamaný?
Jestli byl zklamaný nebo nebyl, nevím, jestli to byl správný důvod k nějakému zklamání. Ale za mě, to byl nejtěžší zápas mého života, který jsem sledoval. Do toho sedmého zápasu to byla neustále sranda, protože každý se mě ptá, komu fandím, komu budu fandit. A já vždycky říkal, že tomu lepšímu, ať vyhraje ten lepší, přeju to oběma stejně, mám rád oba stejně.
Poslechněte si, co říkal Josef Zbořil o vzájemném střetnutí svých synů ve finále extraligy
A když potom byl ten zápas, tak takhle nervózní jsem asi v životě nebyl. Najednou jsem věděl, že se rozhodne, že jeden bude slavit a druhý bude hrozně nešťastný. Bylo to velice emoční a i ten konec, když to všechno skončilo, tak jsem nevěděl, jestli se mám dívat na stranu toho zklamaného nebo na tu radost vítěze, který si to užíval. A můžu vám říct, že mi tekly slzy, jako kdyby mi bylo deset roků.
Vy to máte tak trochu na svědomí, protože právě vy jste oba dva v Brně přivedl k hokeji.
Je to tak, je to tak. Byla to shoda náhod. Já jsem se dřív také věnoval vrcholovému sportu, hrál jsem basketbal za Brno. A proto se teď možná hodně lidí diví, jak to, že není vysoký, ale my to tak v rodině máme.
Jeden sourozenec velký, druhý malý. Já jsem měl sestru, která měřila jenom 158 centimetrů a já mám 190 centimetrů, jinak to byla shoda náhod. Měli jsme skupinu přátel, se kterými jsme jezdili hodně po víkendech a dělali jsme různé sporty, už to už bude třicet roků.
A jeden kamarád měl syna, který už hrával od přípravky hokej, a mně se to hodně líbilo. Tenkrát jsem se ho zeptal, kdo v Brně trénuje hokej, on mi řekl jméno paní Ivany Nováčkové v klubu Ytong Brno. Já jsem kluky vzal za ruku, Adamovi byli čtyři, Kubovi dva a půl, a šli jsme na to.
Obrovské překvapení, říká expert Procházka o titulu Brna. Brankáře Postavu by poslal na mistrovství světa
Číst článek
Podle oficiálních statistik by měl mít Adam jenom 167 centimetrů. Jak těžké bylo ho motivovat k tomu, že i s takovou výškou se dá hrát hokej na výborné úrovni?
Myslím, že má víc, že má 171. Těch pár centimetrů asi nehraje roli. Pro vrcholový sport nebo pro hokej je to zátěž a určitý handicap. Ale Adam už odmalička měl strašně silné nohy a výborné bruslení.
Od nějakých žákovských kategorií přes dorosty mu to nikdy stopku nevystavilo, ba naopak patřil mezi nejlepší v republice. Výška nehraje až takovou roli, i když co se týká síly a nějakého rozsahu, rozpětí rukou a hokejky, tak to asi dělá hodně.
Nicméně u Adama to bylo tak, že vždycky, když jsme seděli, tak jsem ho učil jedinou věc, že ta výška musí být pro něj obrovská výhoda. Nedokážu si představit dvoumetrového obránce, který je schopen se takhle nízko sehnout a dokázat takhle technicky vybaveného a rychlého hráče chytit.
Když se podíváte na jeho spoluhráče, třeba Jakuba Fleka, tam se uvádí, že má 174 nebo 175 centimetrů, to je rozdíl čtyř, pěti centimetrů. A dokazuje celé republice i na mezinárodní úrovni, že ta výška není až takový handicap. Když jste chytrý, rychlý a umíte s rukama.
Když jdou spolu Jakub s Adamem do souboje, což se také stává, asi ani jeden nemyslí na to, že tam je zrovna brácha. Jakým způsobem to vnímáte vy?
Když jsem se na to díval těch sedm zápasů, tak myslím, že oba dva dokážou být daleko větší hajzlíci, když se jedná o cizího.
Ne respekt, ale prostě takové to neublížit bráchovi tam asi bylo. Je asi strašně těžké tohle dokázat, zlomit a jít tam prostě celou svojí váhou a při vší rychlosti s tím, že se prostě bohužel může i něco stát. Když jsem se na to díval z té patnácté, dvacáté řady, tak jsem si říkal, že mohli přitvrdit.
Poslechněte si celý rozhovor s Josefem Zbořilem, otcem útočníka Komety Brno Adama Zbořila a obránce Dynama Pardubice Jakuba Zbořila, v audiu v úvodu článku.
