Olympijský deník Roberta Mikoláše: Splněný sen afghánské závodnice
Zlatá olympijská horečka vrcholí. O nejúspěšnější zemi na 29. LOH soupeří dvě výpravy, domácí Čína a Spojené státy. Do Pekingu i dalších hostitelských měst ale přijeli i sportovci z těžce zkoušených zemí, pro které je největším úspěchem skutečnost, že se této velkolepé akce mohou zúčastnit, hlavně z Iráku a Afghánistánu, v jehož čtyřčlenné výpravě je i jedna žena. A její příběh nabízí dnešní olympijský Deník Roberta Mikoláše.
Proti mně přichází pohledná mladá žena s dlouhými vlasy svázanými do copu, v uších stříbrné náušnice, na hlavě čapku s emblémem her, tedy žádný šátek. Usmívá se a podává mi ruku:
"Jsem šťastná, že tady na olympiádě mohu být. Jsem šťastná za sebe, za Afghánistán i za všechny ženy," říká 22letá sprinterka Robina Moqimyar. Stojíme pod pěti kruhy v areálu olympijské vesnice, Robina hned začne šplhat vzhůru.
"Závod v Pekingu na Národním stadionu byl velmi obtížný, soutěžily tu nejlepší běžkyně světa, ale jak už jsem říkala, největším úspěchem pro mne je skutečnost, že tady vůbec mohu být," dodá a zapózuje atletka, která v rozběhu na 100 metrů skončila poslední. Beru do ruky fotoaparát a mačkám spoušť, Robina přidá i vítězné "véčko."
V jejím podání znamená opravdu hodně: "V Afghánistánu je obtížné trénovat, jediný stadion je v Kábulu a je pro atletiku, košíkovou a volejbal. Nemáme žádnou speciální dráhu, žádné startovací bloky, je problém sehnat tretry. A na tomto stadiónu, na kterém se připravuji, dříve Taliban vykonával veřejné popravy," vzpomíná na dobu ne příliš vzdálenou.
Sama vyrůstala za vlády radikálního islámského režimu, který mj. dívkám netoleroval, aby sportovaly. Přesto jí běh učaroval a rodiče ji v tom podporovali. Nyní už své touhy skrývat nemusí. Ani dnes ale Afghánistán není stabilní zemí, extrémisté stále častěji útočí nejen na spojenecké vojáky. A peníze přicházející ze zahraničí na obnovu zničené země do sportu příliš neplynou.
"Za Talibanu člověk nemohl prakticky nic, nyní se společnost mění, je více tolerantní a všichni doufáme, že se dočkáme opravdového míru a klidu zbraní," nahlas vyjadřuje své hlavní přání Robina Moqimyar, která doufá, že do příští olympiády v Londýně už bude mít lepší podmínky.
A i když v Pekingu nezískala žádnou medaili, přesto se považuje za vítězku: "Jsem šťastná, splnil se mi můj sen. Jsem nejšťastnější dívkou pod sluncem," loučí se Robina Moqimyar, která naplňuje základní olympijské motto Pierra de Coubertina: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.
Český rozhlas 1 - Radiožurnál je exkluzivním vlastníkem rozhlasových vysílacích práv z LOH 2008 v Pekingu. Nabízíme vám hodiny živých vstupů, přímých přenosů i záznamůa dalších exkluzivních materiálů.
