Napříč Evropou je po středečním oznámení šéfa Bílého domu Donalda Trumpa rušno. K jednáním o reakci na cla se v pondělí dopoledne v Lucemburku sejdou ministři hospodářství, už ve čtvrtek se na uzavřeném jednání setkali velvyslanci členských zemí a Hospodářské noviny s odvoláním na německý tisk informovaly, že diskuse mezi Evropskou komisí a členskými státy probíhají už nějakou dobu, a to rovněž v utajeném režimu v místnosti zabezpečené proti odposlechům.

„Máme sílu, abychom zatlačili zpátky,“ ujistila tento týden europoslance předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Evropský parlament by ale v eventuálním využití nástroje ochrany před hospodářským nátlakem (s anglickou zkratkou ACI) měl nejmenší slovo. O ekonomickém protiopatření na USA by kvalifikovanou většinou rozhodly členské státy společně s Komisí. Diskuze nicméně pokračují na všech úrovních.

„ACI? Samozřejmě, že jsme o tom jednali. Je to přeci ‚bazuka‘… Nejsilnější nástroj, který máme. Ale nejdříve chceme najít řešení skrze vyjednávání,“ řekl s úsměvem novinářům předseda výboru pro mezinárodní obchod europarlamentu Bernd Lange a použil přitom v médiích oblíbené označení pro dotyčné hospodářské opatření.

Za využití ochrany před nátalakem se už v březnu postavila francouzská vláda. Cílit chtěla na americké technologické společnosti jako Google nebo Meta.

Z prohlášení politiků a diplomatů v tomto týdnu vyplývá, že ačkoliv některé země napříč EU mají pochybnosti, o využití opatření se aktivně jedná, i když zatím spíše jako páky, kterou by Unie při jednáních se Spojenými státy položila na stůl.

„Z mého pohledu je prostor pro jednání poměrně malý,“ soudí analytik institutu Europeum Filip Křenek. „O ta se Evropská unie pokoušela průběžně už od nástupu Trumpovy administrativy… Americký prezident zároveň prohlásil, že nechce jednat s Evropskou unií, ale s jednotlivými státy, což je samozřejmě klasická strategie, která má za cíl rozdělit její jednotu“.

Desatero opatření

Ochrana před hospodářským nátlakem (ACI) obsahuje deset konkrétních nástrojů, po kterých by členské státy společně mohly sáhnout. Některé z bodů přímo zmiňují, že „je-li to nutné“, mohou znamenat i neplnění platných mezinárodních závazků.

Konkrétně by v krajních případech kromě odvetných cel na zboží či omezení dovozu a vývozu mohlo jít o zmíněné odříznutí amerických bank od evropských veřejných zakázek nebo omezení financí, které Evropané investují do amerických společností. Podle deníku The New York Times, který o teoretických postupech informoval, jde o zhruba 300 miliard eur ročně (asi 7,5 bilionu korun).

Dalšími možnostmi z desatera jsou třeba omezení pro bankovnictví, pojišťovnictví nebo omezení přístupu na kapitálové trhy Unie.

„Myslím si, že teď jsou v podstatě všechny možnosti na stole, počínaje nějakými odvetnými cly cílenými na konkrétní sektory,“ pokračuje Křenek z institutu Europeum.

„To už jsme viděli v minulosti v reakci na americká cla na ocel. Situace je teď odlišná v tom, že jde o plošná cla nejen vůči Evropě, ale vůči celému světu. To si myslím, že otevírá prostor pro využití i třeba tohoto nástroje,“ míní analytik.

Nástroj ACI Evropské unii mimo jiné umožňuje spolupráci s jakoukoli třetí zemí dotčenou stejným nebo obdobným hospodářským nátlakem, nebo tou, která má zájem dosáhnout ukončení hospodářského nátlaku.

Ačkoliv opatření dává Komisi a členským státům velký manévrovací prostor pro využití, zahrnuje mimo jiné články, podle kterých musí EU nejprve posoudit míru hospodářského nátlaku a reakce na něj by měla být „přiměřená“ a nepřesahovat škodu způsobenou Unii.

Pokud už Komise využití opatření navrhne, členské státy by o konkrétním návrhu měly rozhodnout urychleně, z pravidla do osmi týdnů od předložení návrhu.

Vojtěch Dvořáček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít