Pád mi pomohl uvědomit si, jak je cyklistika krásná, říká Vakoč k návratu po těžkém zranění
Je to rok a půl, co ležel na silnici kdesi v Jihoafrické republice a nevěděl, co se stalo. Srážka s nákladním autem kariéru cyklisty Petra Vakoče ale nezastavila, jen přibrzdila. Český závodník už je zpátky v sedle několik měsíců, ale až v tomto týdnu se dostal během závodu do nejlepší desítky. Petr Vakoč je definitivně zpátky.
Jméno Petra Vakoče se komentátoři už naučili vyslovovat dobře. Vrylo se do paměti cyklistů a fanoušků také něčím jiným.
Srážka s náklaďákem cyklistu Vakoče nezlomila. Teď se poprvé po návratu dostal do absolutní špičky
Leden loňského roku - nehoda s nákladním autem v Jihoafrické republice. „Přepadá mě strach, ale v tu chvíli se vlastně soustředím jen na to, že dýchám. Zkouším pohnout nohama. Malinko to jde. Snad to bude dobré. Asfalt mě tlačí do zad, nemůžu to vydržet. Jsme uprostřed hor, nejbližší nemocnice je 80 kilometrů daleko,“ popisuje Vakoč kritický moment na svém blogu, který sleduje jeho návrat po zranění.
Po několika operacích ho pustili domů, kde měl třeba trenažér na jízdu vleže. Během šlapání měl ještě krunýř kolem krku. To vše je pryč, na francouzském Critérium du Daphiné v tomto týdnu bylo jméno Petra Vakoče v elitní desítce.
„Na ten pád a zranění si prakticky nevzpomenu, jednou nebo dvakrát mi to problesklo hlavou, když jsem měl namále a přimotal jsem se do nějakého pádu, který byl těsně vedle mě. Ale jinak si na to nevzpomenu. Leda když se mi nedařilo, jak jsem chtěl, hlavně na začátku sezony, jsem si uvědomil, odkud se vracím,“ říká Vakoč.
Froome si během pádu zlomil stehenní kost, loket a žebra. Ve vysoké rychlosti se snažil vysmrkat
Číst článek
Český cyklistika je teď zpátky na kole už několik měsíců. A může si připadat třeba jako skifařka Mirka Knapková. Ano, to přirovnání trochu kulhá, ale česká závodnice se nedávno vrátila po mateřské dovolené, získala bronz na mistrovství Evropy a od soupeřek slyšela „welcome back“, tedy vítej zpátky. Vakočova pauza byla sice z jiného důvodu, ale výsledek je podobný.
„Mám na to velice pozitivní reakce. Ze začátku na těch prvních závodech za mnou přijely desítky cyklistů z jiných týmů. Přijeli i někteří kluci, které jsem neznal, a říkali: ‚Hele, asi nevíš, kdo jsem, ale jsem rád, že jsi zpátky.‘ Tohle mi udělalo ohromnou radost, nečekal jsem to,“ usmívá se Vakoč.
„Ten pád mi pomohl to víc ocenit a uvědomit si, jak je cyklistika krásná, a znovu najít některé z pocitů, které jsem měl, třeba když mi bylo patnáct nebo šestnáct a začínal jsem na silnici závodit a které se časem vytratily nebo je člověk bere jako samozřejmost,“ říká Petr Vakoč.
