Když přijde krize, tak už je pozdě, přibližuje bývalý cyklista Benčík náročnost Tour de France
Tour de France, třetí nejsledovanější akce na světě, v neděli skončila. Závodníci mají v nohách 21 závodních dní a 3490 kilometrů přes čtyři pohoří a čtyři země. Jak moc tento závod bolí? Jak náročný je na psychiku? A co dělá s tělem závodníka? „Když přijde krize, tak už je pozdě. Na to zvrátit krizi během závodu už nemáte moc času, energie a možností,“ říká pro Radiožurnál cyklistický expert a bývalý profesionální silniční cyklista Petr Benčík.
Cyklisté na Tour de France každý den ujedou kolem 200 kilometrů, trvá jim to zhruba čtyři až pět hodin a takhle dokola 21 dní. Na co myslí cyklista, když čtvrtou hodinu šlape do pedálů?
Myslí na to, kdy už to skončí. A jak to nakonec dopadne, jestli to dopadne správně pro něj.
Historický úspěch pro Eritreu i Ekvádor, rekord a double. Připomeňte si nejvýraznější momenty Tour
Číst článek
Existuje, že by se spolu cyklisté za jízdy bavili, že by si povídali?
Určitě, ale v dnešní cyklistice je naprostá profesionalita závodníků. Každý v týmu má úkoly. V minulosti to tak nebývalo. Bylo to takové trochu Hurá, vyrazíme a kdo bude mít ten den dobré nohy, vyhraje. Dnes je to naprosto profesionální, organizovaný sport. Každý jednotlivý jezdec v týmu má úkoly, dá se říct, od rána do večera. Na povídání dnes bohužel opravdu pro ty kluky není moc času.
Jak si představit úkoly cyklisty, když je v pelotonu a má před sebou 200 kilometrů?
Začíná to tím, že ráno je v týmovém autobuse porada, kde sportovní ředitel řekne, co tým ten den čeká a co chce udělat. To znamená například: ‚Čekáme větrnou etapu, na to máme v týmu tyhle čtyři kluky, kteří jsou výborní na rovině, a ti budou celý den chránit našeho lídra proto, aby ušetřil síly, protože druhý den máme hory a potřebujeme ho pošetřit.‘
Třeba ti typičtí rovináři, časovkáři dostanou za úkol chránit lídra na větru a ostatní se třeba starají o ty bufety. Vozí bidony, lahve s vodou a další věci a jsou k ruce, kdyby někdo vypadl. Ale vlastně mají tak trochu volno, protože další den jsou hory.
Když se jede na plný výkon, dá se vnímat okolí, nebo se čtyři hodiny soustředíte jen na jízdu, taktiku a soupeře?
Okolí vnímat musíte z toho důvodu, když vám tam nějaký fanoušek vleze s foťákem, tak musíte být ve střehu. Ale musíme si uvědomit, že průměry dnešních etap se blíží k 50 km/h. To znamená, že ti chlapi jezdí po rovinách přes 60 km/h, pak musí v zatáčkách zpomalit. A aby měli ten průměr 50 km/h, tak opravdu neustále letí. Nebojím se použít slovo letí, protože to s klasickou cyklistikou, kterou si všichni umíme představit, moc společného nemá, jsou to opravdu vysoké rychlosti.
Pogačar slaví historický double. K triumfu na Giru přidal prvenství na Tour, ovládl i závěrečnou časovku
Číst článek
A musíte být neustále ve střehu. Když vám někdo zabrzdí, vběhne tam pes, vjede vám tam nepozorný motorkář kameraman. Koukáte po kolezích, koukáte po ostatních, snažíte se v tom stresu ještě číst závod a být ve střehu, aby na vás soupeř nevymyslel nějakou taktickou variantu. Opravdu máte během závodu co dělat a co sledovat.
Když závodník jede čtyři hodiny, znamená to, že je natolik trénovaný, že během těch čtyři hodin nemá žádnou fyzickou nebo psychickou krizi? Nebo se třeba ta psychická krize dostaví? A pokud ano, jak se pak řeší, má každý závodník svůj recept?
To asi ne, ten recept budou mít všichni stejný, je to prostě trénink. Celá ta snaha míří k tomu, aby žádná krize nepřišla. Protože když přijde krize, tak už je pozdě. Na to zvrátit krizi během závodu už nemáte moc času, energie a možností. Takže děláte všechno pro to, aby žádná krize nepřišla. A když přijde, tak je zle.
Posed na kole není, přiznejme si, úplně přirozený, tak co nejvíc při závodě trpí? Jsou to záda, krk, zadek, nohy?
Nevím, jestli by s vámi cyklisté souhlasili, já myslím, že jim to přijde fajn. Musíme si představit, že dnešní doba už je k těm závodníků milosrdnější. Ale třeba v dobách, když jsem závodil já, se jezdilo 35, 37 tisíc kilometrů ročně naprosto pravidelně. S tím kolem je člověk prostě srostlý a že by někoho bolel zadek a záda moc nepřichází v úvahu, protože to by vás omezovalo ve vaší práci, a to nechcete.
Pogačar ovládl už čtvrtou etapu na letošní Tour de France. Přiblížil se zisku historického doublu
Číst článek
Dnes mají ti kluci k dispozici sedla na míru, mají k dispozici mechaniky, kteří jim na milimetr vyladí posed, a musíme si uvědomit, že ti kluci na tom kole sedí denně a je to pro ně naprosto přirozené.
Jede se každý den. Jak vypadá regenerace mezi etapami, na kterou bývá čas jen třeba několik málo hodin?
Po etapě se snažíte co nejrychleji doplnit energii, většinou je to nějaký rychlý cukr, aby regenerace začala ideálně pár minut po dojezdu. Pokud to neuděláte, tak tělo začne pro regeneraci likvidovat samo sebe. Okamžitě napít, okamžitě do sucha, do autobusu a na hotel, co nejdříve sprcha.
Dnes mají kluci sprchy ve svých týmových autobusech. Nejhorší problém cyklisty je a vždycky byl cestování. Ta cesta na hotel a z hotelu na start je vždy nejhorší. Vy vlastně neregenerujete, sedíte někde na nohách.
