„Pracuju na hygieně, mám na starosti pitnou vodu ve Francii,“ říká Francouzka Isabelle. „Jo, na kole jezdím, hlavně dlouhé trasy mám ráda,“ dodává s úsměvem.

O malé drobné Francouzce už tedy něco víme. Ale k věci. Jezdí po trati Tour de France, sedí za řidičem motorky a ukazuje lidem časové rozestupy. Informace dostává vysílačkou do sluchátka.

„Pro mě je asi nejtěžší všechno slyšet v té helmě. Mám na starosti časomíru, musím ukazovat časy mezi pelotonem a těmi, kteří mu uniknou. Je taky velmi těžké udržet ceduli ve větru,“ říká Isabelle. „Na trati jsou motorky, od kterých dostávám informace. Když mi nahlásí nějakou změnu, tak v klidu - obvykle v zákrytu za autem -  přepíšu křídou čas na ceduli,“ popisuje.

Ano, je 21. století a u trati stojí fanoušci, kteří mají možná ještě lepší přehled než Isabelle.  Mohou za to chytré telefony, obytné domy se satelitní televizí a přenosem z etapy. Ale člověk na motorce na trati, ve žluté kombinéze, s cedulí v ruce, to přece má pořád svoje kouzlo.

„Slyším všechno před rádio. Jsem taky ve spojení s informačními motorkami, které měří čas a pak ho předávají přes rádio dál. Slyším oboje a můžu si časy kontrolovat,“ říká Isabelle.

Na trati jsou nejen cyklisti a doprovodné vozy, ale i fanoušci. Hodně fanoušků. Nejvíc najednou v horských etapách, kde se jede do kopce pomalu a trasa se cyklistům vlastně otevírá až podle toho, jak cyklističtí nadšenci z trati ustupují. Ale tohle není ten nejtěžší moment pro Isabelle.

„Myslím, že jedna z nejtěžších částí je sjezd na Tourmalet. Naštěstí mám dobrého řidiče, takže zatím bylo všechno v pohodě,“ usmívá se.

Na Tourmalet je ale ještě času dost, mezitím může Isabelle relativně v klidu v závětří průběžně přepisovat křídou na tabuli rozestupy mezi cyklisty.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít