Jaroslav Soukup s Veronikou Zvařičovou tuší, že už by na biatlonových stadionech nepatřili mezi nejrychlejší, ale na závěrečné exhibici v jabloneckých Břízkách se neloučili zrovna nohama na zemi - byli v náručí celého týmu, který oba dva několikrát vyhodil do vzduchu.

„Přišlo mi, že mě házeli hodně vysoko, ale vůbec nevím. Nebyla jsem schopná se narovnat, takže jsem jim to ztěžovala tím, že jsem byla moc prohnutá. Bylo to šílené, ale dobré,“ smála se Zvařičová.

V kariéře zažila mnohem horší dopady, jenže teď končí šťastně i jinak neveselý příběh o návratu k závodění propletený těžkým zraněním po srážce s autem na tréninku, snad i díky tomu Zvařičová nemluví o nostalgii ani o smutku z konce kariéry, možná o něco větší emoce dostanete z Jaroslava Soukupa, který kroutí hlavou nad tím, co všechno nakonec s malorážkou na zádech zažil a jak se dlouhá léta změnil.

„Mladý klučina a starý pardál. Ten rozdíl je docela znát. Bylo to hezké. Je to docela dlouhá doba, co jsem dělal biatlon. Teďka si konečně budu užívat rodinu, děti. Mám jisté volné víkendy, což je docela důležité, protože v biatlonu se člověk moc neohlíží na víkendy a svátky. Teď už konečně budu vědět, kdy je jaký svátek. Doteď jsem to nevěděl, akorát Vánoce, ale nic víc,“ usmívá se Soukup.

A tak začne Soukup v 35 letech poznávat i jiné významné dny, které doteď nuceně ignoroval. Z kalendáře naopak zmizí biatlonové závody, a víkendy pravidelně na čas utnou pracovní režim Ale, když je řeč o práci, zatím nechce být konkrétní.

„Domlouvám něco se svými šéfy a něco mi zajistí. Ještě to není oficiální, a tak to nebudeme rozebírat,“ alespoň naznačuje olympijský medailista, že by měl být zaměstnancem centra sportu ministerstva vnitra. Každopádně už dlouho prý věděl, že je tahle biatlonová sezona tou poslední, a už během ní přemýšlel nad tím, co dál. Stejně jako Veronika Zvařičová.

„Běžecky mi to prostě už nešlo. Myslím si, že jak člověk ztratí motivaci, tak i kdyby byl milionář, tak pojde. Všichni lidi musí mít nějakou motivaci. A moje motivace je teď vydělávat peníze, uspokojovat lidi masážemi a budovat byznys. Dělám si kurz a moc se na to těším, je to něco nového,“ říká Zvařičová.

A v čem bude biatlon jiný bez Veroniky Zvařičové?

„Asi v ničem. Já doufám, že se budou mít krásně i beze mě a že to zvládnou,“ usmívá se teď už bývalá biatlonistka.

I když se loučící se dvojici v posledních letech z růžných důvodů nedařilo podle představ, pravdou je, že reprezentační tým přichází o dvě velká jména. Nová kapitola začíná, tak snad ji oba budou dva zvládat, bez nervů a s úspěchy přesně jako kdysi Jaroslav Soukup velké sportovní akce.

„Měl jsem takové štěstí a nedělal jsem z toho kdovíco. Prostě jsem jel, jak jsem mohl, a nepřemýšlel jsem o tom, že bych mohl být nějak vepředu. A nějak to dopadlo,“ vzpomíná Soukup.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít