Moravec se raduje z týmového úspěchu na mistrovství světa. Bronzová medaile ze smíšené štafety je jeho devátým cenným kovem v kariéře. Tolik jich předtím žádný jiný český biatlonista na velkých akcích nezískal.

Do očí mu to asi nikdo neřekl, ale třeba sociální sítě byly v posledních týdnech a měsících plné komentářů o tom, že už je starý, že na trati nestíhá a že vedle mladších působí dojmem, jako by na lyžích couval.

Jenže až se vrátí z Anterselvy domů, přidá do své sbírky minimálně jeden další hodně cenný kousek. A tahle medaile už se mu snad neodkutálí někam do neznáma.

„Já jsem už všechny našel, protože v jednu chvíli se mi nějaká ztratila a nemohl jsem ji najít. Teď je mám doma v takové místnosti, kde si asi jednou vystavím,“ popisuje Moravec pro Radiožurnál.

Tolik medailí nikdo nemá

Těch medailí z velkých akcí bude ve vitríně nejméně devět, tolik jich žádný jiný český biatlonista nemá, to může Moravcovi od čtvrtku závidět i Gabriela Koukalová. A když se zeptáte, kolik jich ještě může přidat, zjistíte, že čas se krátí.

Snad vůbec poprvé přiznal – příští sezona bude moje poslední a na olympijských hrách v Pekingu už mě určitě neuvidíte.

„Ne! Rozhodně ne. To jsou dva roky neskutečné dřiny a normální člověk si nedovede představit, co to je. V Pekingu stoprocentně nebudu, to tady klidně můžu podepsat. Bude mi 38 let a v tom věku nejsem absolutně schopen dělat výsledky, pro které to dělám. Nechci jezdit někde na 30. místě,“ říká Ondřej Moravec, unavený, ale viditelně šťastný člen bronzové smíšené štafety.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít