Jak říká Jiří Pliska, muž ovládající celé toto obrovské zařízení, základem polohovatelného běžeckého pásu je ovládací panel, jehož mozkem je průmyslový počítač, který zajištuje kompletní řízení pohybu celého pásu.

„Maximální rychlost pásu je 50 km/h, což je dost unikátní. Sklon je 25 % do plusu a 4 % do minusu. U nás v Česku je to rarita. V Čechách je to jediný pás, který umí takové sklony a rychlosti simulovat. Umožňuje tak techniku bruslení neboli volného stylu na kolečkových lyžích,“ říká Pliska.

Na představování nové tréninkové vymoženosti českých biatlonistů nesměl chybět ani jejich trenér, Ondřej Rybář, který si pomůcku s úsměvem prohlížel.

„Nejde sice úplně o dar, protože se to muselo koupit, ale pro nás, pro biatlonisty a samozřejmě pro biatlon samotný jde o vynikající tréninkový prostředek, který český biatlon uvítá a může to všem biatlonistům zase o kousíček dál v přípravě pomoct. Pro nás to potvrzuje to, že se český biatlon dostal do světové špičky a pro mě je to ten splněný sen, který je najednou realitou,“ dodal Rybář.

Jako první z českých biatlonistů si pás na vlastní kůži zkusil olympijský medailista Ondřej Moravec.

„Je to maličko jiný než v reálu, hlavně pro mě teda, protože jsem na tom byl poprvé, tak je to maličko nezvyk, ale měl jsem z toho větší strach. Navíc na tom pásu je lano, kterým je člověk při pohybu na něm zajištěný. Má na sobě hrudní postroj a v případě pádu se spustí brzda a rychle zastaví ten pás. Já jsem si to sám vyzkoušel a ten pás do vteřiny stojí z jakékoliv rychlosti, takže člověk ani nestihne spadnout na zem,“ říká Moravec.

„Pád si tak na tom člověk nevyzkouší. Teda v případě, když jedu nejištěný, tak to mě od pádu nic nechrání. Pás se nevypne a namotá mě to tady do zdi, takže to není nic příjemný,“ domnívá se na startu sezony dvakrát stříbrný a jednou bronzový z olympiády v Soči biatlonista Ondřej Moravec.

Pavel Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít