Poznámka Miroslava Augustina: Poprvé bez desetibojařů a Bářin loket
Lidí, kteří si permanentně stěžují, že jim něco chybí, najde každý z nás ve svém okolí jistě nepočítaně. Dobrovolně se do této kategorie zařadil i reportér Miroslav Augustin, který v Barceloně sleduje evropský atletický šampionát.
Jako byste se rozešli s partnerem. Dvacet let jezdíte za vrcholovou atletikou, dvacet let si berete s sebou desetibojařské tabulky a děláte si speciální přípravu na královskou, ale přitom časově nesmírně náročnou disciplínu.
Dvacet let sedíte dva dny od rána do večera na tribuně a přibližujete posluchačům každý Změlíkův, Dvořákův či Šebrleho pokus. A taky jejich medailovou radost.
Letos si můžete takříkajíc trochu orazit. Poprvé od roku 1986 čeští desetibojaři na špičkové mezinárodní akci nestartují a vy zjišťujete, že vám chybí. Jako koření v polévce, jako jistému pohádkovému panu králi sůl.
Naštěstí sama atletika nabízí terapii. Několik let se na všech šampionátech a olympijských hrách rozděluje 47 sad medailí a už dnes si o jednu chce svým výkonem říci Barbora Špotáková.
Ostře sledovaný loket
Také jí něco chybí. Zdraví. V nejnevhodnější dobu ji začal zlobit loket.
Na rozdíl od řady jiných slavných sportovců však světové oštěpařské rekordmance nechybí nadhled.
„Tolik závodů už jsem zažila s nějakou bolestí, dost mě to unavuje. Ale připravená na to jsem. Mám tady přítele Lukáše, ten mě hrozně moc podporuje, stará se o mě. A tým také. Není to jako když vás něco bolí na mítinku, tam jsi sám a můžeš si ten loket tak akorát mnout. Ale tady se ti doktoři a maséři opravdu věnují, takže je to jiné a hojí se to třikrát rychleji," pochvaluje si Barbora Špotáková.
Báro, nejsem zdaleka sám, kdo si přeje, ať znovu nechybíš na stupních vítězů.
