Do Jihoafrické republiky přijíždějí i fotbaloví ignoranti
Do Jihoafrické republiky už přiletělo téměř půl milionu fotbalových fanoušků, ovšem z letadla vystoupil i jeden Čech, kterého fotbal vůbec nezajímá. Jeho cílem je farma u řeky Limpopo, o kterou se bude tři měsíce starat. A to přesto, že v Jižní Africe nikdy nebyl a má jen matné tušení, co takové farmaření v divočině obnáší.
V letadle měl sedět na lavičce, protože jako jediný ze všech pasažérů ignoroval fotbalové šílenství a těšil se na rybaření mezi krokodýly. Doma je Pavel Prašivka v Židlochovicích a teď se zabydluje na hranici s Botswanou.
„Ten fotbal - já ho rád hraju, ale nerad se na něj dívám. Je to hezký, že je teď tady na pozadí Mistrovství světa, ale budu radši v přírodě, než se budu mačkat někde na stadionu,“ říká Prašivka.
Příprava na farmaření je trochu odlišná od přípravy na fandění. Vuvuzelu nemá student lesnické fakulty Pavel žádnou, za to dostane k ruce pár domorodců, se kterými bude stavět třeba krmidla pro zvěř. Asi to bude trochu větší dobrodružství než na stadionu.
„Budu se starat o zeleň, citrusy, pomerančovníky, závlahu. Budu udržovat větrné mlýny na čerpání vody, popřípadě budu čerpat vodu z řeky,“ vyjmenovává činnosti Prašivka.
Pavel bude kontrolovat kromě běžného provozu farmy o rozloze tři tisíce hektarů také antilopy, buvoly, šest žiraf a dva nosorožce. Jejich chovatel Ivan Višňák se vrací na léto na Moravu, aby se trochu ohřál. Farmu předává nováčkovi s klidem.
„Každý rok tady mám nějakého nového studenta. Podle mě je to splněný sen, přijet si sem na tři měsíce do Afriky a poznat přírodu, zvěř. Mají možnost tady chodit s foťákem, kamerou,“ říká Višňák.
Od roku 1993 přišlo v Jihoafrické republice o život asi 3 tisíce farmářů. Zabili je domorodci, kteří se dožadovali půdy. Ve srovnání s fanděním je tak Pavlovo letní farmaření docela dobrodružný koníček.
