Základem víkendového úspěchu bývá pro fotbalistu poctivý trénink během týdne. Jednotlivci pilují své vlastní dovednosti, ale i týmovou spolupráci. Totéž ale platí také pro rozhodčí, jejichž tříčlenný tým často rozhoduje o tom, jak utkání dopadne.

10:13 28. srpna 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Při tréninku asistentů hlavního rozhodčího polovina z nich krouží po atletické dráze a druhá cvičí během modelových situací postřeh, pohyb po lajně i periferní vidění. Faul, aut, roh, ofsajd, to všechno je třeba co nejpřesněji a nejrychleji rozpoznat a vzápětí zřetelně signalizovat.

„Díky tréninkům dostanou asistenti ofsajdové situace do oka. Nebojí se riskovat, protože po každém rozhodnutí mají okamžitě zpětnou vazbu a vidí, zda rozhodli správně, nebo špatně. Situace, které dříve zvedali jako ofsajdové, dnes pouští. A kamera jim dává za pravdu,“ vysvětluje Martin Wilczek.

Wilczek je jedním z nejzkušenějších ligových asistentů, kteří teď dostávají pod kůži nový a vůči útočícím hráčům benevolentnější styl posuzování právě ofsajdových situací, které mohou být pro vývoj a výsledek utkání klíčové.

„Už se s tím sžíváme. Vracíme se k systému ‚Wait and see‘ – dívej se a čekej. Vše je o trpělivosti, je lepší zamávat pozdě, ale správně. Kolikrát vybíhají dva hráči, jeden v ofsajdu je, druhý ne,“ mluví Martin Wilczek o situaci, která se přihodila třeba v odvetě play-off Ligy mistrů mezi Bilbaem a Neapolí.

Trénink asistentů pozorovala i jejich nejvyšší nadřízená: „Ohledně fyzičky mají své plány od trenéra, který jednou za tři týdny vidí, jestli opravdu makají. Zvlášť pro asistenty je to i o připomenutí. U ofsajdů je opakování matka moudrosti, nikdy jich není dost,“ ví Dagmar Damková, předsedkyně Komise rozhodčích.

Jan Kaliba, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít