Lokeren Kollera původně ani nechtěl, teď je klubovou legendou
Fotbalisté Plzně hrají dnes v Evropské lize proti Lokerenu a jméno jejich soupeře z Východních Flander oživuje jeden pohádkový příběh českého sportu. Právě v belgickém městečku vychovali českému fotbalu nejlepšího střelce v dějinách národního týmu. Fanoušci Sparty se nemotornému Janu Kollerovi smáli. Dvoumetrový kluk z vesnice se mohl v tichosti vrátit ke svému řemeslu automechanika. Ale tak trochu náhodou se ho ujali v Lokerenu, přetvořili ho v prvotřídního útočníka a dnes tam podle něj nazývají salónek na stadionu.
„Jan Koller, Pěnička, Vonášek, Budka… Všechny si je pamatuju,“ říká mi Hilda Cornelisová, tančí při tom klubovou kuchyní a připravuje hráčům oběd, aby se po tréninku nasytili.
Dělá to tak na stadionu v Lokerenu už od minulého století, takže si vybavuje i českou mafii, jak se říkalo čtyřlístku, který tu působil ve druhé polovině devadesátých let. Koller to z něj dotáhl nejdál.
„Podívejte, zrovna připravuju frikadel, tohle jídlo měl ze všeho nejradši,“ nadzvedává Hilda alobal a ukazuje mi něco na způsob domácí sekané s třešňovou omáčkou.
Reportáž Jana Kaliby z Lokerenu, který vychoval českému národnímu týmu nejlepšího střelce historie - Jana Kollera
Za rohem v klubové jídelně je tabule se jmény pěti hráčů, kteří budou uklízet nádobí. Před patnácti lety na ní Hilda čmárala i Kollerovo jméno, které už tady ale nepíšou křídou. Mají ho zanesené zlatým písmem v klubové kronice, a letos po českém útočníkovi dokonce pojmenovali salónek pro VIP hosty.
Jeli si pro Budku s Vonáškem
Dovnitř mě zve Fiel Laureys a nalévá mi sklenici s kolou. Cítím se trochu hloupě, protože číšníka mi dělá živoucí kronika Sportingu Lokeren, které je 87 let a v klubu je od druhé světové války. Takže nákup Jana Kollera v roce 1996 je pro Laureyse relativně nedávnou minulostí.
„My jsme si jeli do Prahy pro Budku s Vonáškem. Ale potřebovali jsme i útočníka. A Josef Vacenovský, který u vás hrál za Duklu a tady v Lokerenu byl jednou jako fotbalista a dvakrát coby trenér, ukázal na Kollera. Vacenovský pro nás vytipoval hodně Čechů a Slováků, důvěřovali jsme mu. Ale tenhle Koller hrál ve Spartě za ‚béčko‘, když jsme byli v Praze. I tak jsme ho vzali na testy a pan Vacenovský nás přesvědčil. Sparta nám ho prodala za směšnou částku.“
Převedeno na koruny to bylo podle Fiela Laureyse dva a půl milionu. Ale málem to byly vyhozené peníze.
„Víc se válel na zemi, než běhal, jak pořád padal. Lidi se mu tady ze začátku taky smáli a volali na nás, koho jsme to koupili. A sám Jan odsud chtěl po dvou třech měsících utéct. Měl doma totiž přítelkyni, která měla osmileté dítě, a tak zůstala v Čechách,“ vzpomíná Laureys.
„Jan byl navíc poprvé v cizině a vůbec nebyl samostatný, to bylo pořád něco. Třeba ztratil klíče a musel se vloupat do vlastního domu a podobně. Necítil se tu dobře, ale pan Vacenovský, já a paní Vonášková jsme se o něj starali jako o vlastního, investovali jsme do něj čas a vyplatilo se to,“ vypráví čiperný stařík, který po příchodu českého obra do Lokerenu musel shánět i dostatečně dlouhou postel - a podobný zádrhel řešil manažer Lokerenu Romain Van Schoor.
„Zadával jsem tenkrát firmě, která náš tým obouvala, aby poslali Kollerovi kopačky. Říkali, že to není problém, dokud nezjistili, jakou po nich chci velikost. Nakonec je museli ušít ručně. Ale ta jeho dvoumetrová výška mu do našeho klubu pomohla. Když nám ho v Praze skoro vnutili, říkali jsme si: No co, když nebude umět hrát fotbal, tak ho necháme mýt okna, tak vysoko tu nikdo nedosáhne…“
Loučení s nejlepším střelcem belgické ligy
Mytí oken se Koller nakonec vyhnul. Hodně mu pomohli trenéři - Fi Van Hoof a Willy Reynders, současný technický ředitel klubu.
„Věnoval jsem se mu hodně, ale on na sobě dřel sám od sebe, to byla jeho nejdůležitější vlastnost. Na tréninku zůstával o půl hodiny déle než ostatní. Dodnes mě těší, co jsme dokázali. Měl velké problémy s koordinací pohybu, ale během několika měsíců z něj byl úplně jiný hráč. Vypiloval techniku, naučil se hrát na jeden dotek, stal se z něj moderní útočník, byla to radost sledovat, jak se viditelně zlepšuje týden za týdnem.“
O něco podobného se teď na tréninku Sportingu Lokeren snaží mladíci, pro které je Koller vzorem. Během tří let se vypracoval v nejlepšího střelce belgické ligy a na jaře 1999 se s Lokerenem loučil. V kapse měl lukrativní smlouvu od Anderlechtu Brusel.
„Byl to můj první zápas, poprvé v životě jsem byl přímo na stadionu. Prohráli jsme 1:4 s Gentem, ale nikomu to nevadilo. Koller dal na konci zápasu gól a stal se nejlepším ligovým střelcem. Bylo to dojemné. Prohráli jsme s největším rivalem, ale všichni tu zpívali a loučili se s Janem Kollerem,“ vypráví fanoušek Klaas Van de Putte.
Dál už ten příběh znáte – byl hvězdou v Anderlechtu a Dortmundu, kanonýrem národního týmu, semifinalistou mistrovství Evropy. Ale když se Jan Koller ohlédne, jedno ví jistě:
„Lokeren byl nejdůležitější štace v mé kariéře.“
