Cesta českých handicapovaných sportovců k profesionalizaci bude trnitá
Jediného profesionála měla česká výprava na letních paralympijských hrách v Londýně. Pouze cyklista Jiří Ježek nemusí chodit do klasického zaměstnání, aby měl z čeho zaplatit náklady na tréninky, závody a vybavení.
Český paralympijský výbor ted čeká spousta práce, a to hlavně na poli administrativy a vyjednávání. Musí totiž splnit pět bodů, které mu vytyčil Mezinárodní paralympijský výbor tak, aby mohl být i nadále jeho součástí.
Především musí spojit dvě rozhádané strany, které zastupují handicapované sportovce, a vytvořit takové stanovy, které by v sobě neobsahovaly diskriminační pasáže. V současné době totiž Český paralympijský výbor zastřešuje hned šest různých spolků - a všechny přitom řeší zejména nedostatek financí. To se pak podepistuje na počtu sportovců, kteří mohou startovat na vrcholných akcích, jako je paralympiáda.
Pokud na vrcholné akce, kde se plní limity pro paralympijské hry, nemůžete vyslat více sportovců, nedostanete pak pro paralympiádu širší kvóty, právě proto třeba byla letošní česká paralympijská výprava v Londýně chudší co se týče počtu sportovců.
Tereza Jelínková mluvila ve Večerním Radiožurnálu o možné profesionalizaci sportu handicapovaných
A hlavní příčiny poklesu medailových úspěchů jsou dvě - jednak slučování kategorií a potom kvalita tréninkových podmínek. V Česku je zhruba 17 tisíc handicapovaných sportovců - a až na výjimky jsou od profesionalizace vzdáleni hodně daleko. Sport hendicapovaných u nás totiž nemá vybudovaný takový mediální obraz, který by k němu přivedl silné sponzory, kteří by měli zájem do něj "nalít" peníze.
Třeba podle výkonné ředitelky českého paralympijského výboru Aleny Erlebachové chybí v Česku to, co je běžné třeba už i v Maroku, Tunisku nebo Alžírsku: aby finanční politiku handicapovaných sportovců řídil stát, který to považuje za určité zrcadlo společnosti. A třeba Ukrajinci už mají celé realizační týmy na profesionální úrovni a v hodnocení národů jsou už na čtvrtém místě.
Londýn by mohl být inspirací
Předně je potřeba začít o tomhle problému mluvit nahlas a často, vyvolat konstruktivní debatu ohledně finanční podpory sportu handicapovaných. Nedá se samozřejmě předpokládat, že by se paralympionici těšili stejnému zájmu veřejnosti jako olympionici - minimálně ne hned.
Ale ukázka toho, že to jde, byla k vidění na letošní paralympiádě v Londýně. Kdykoli si člověk zapnul televizi, na čtyřech britských kanálech našel informace o paralympiádě, rozhovory se sportovci, analýzy, zajímavosti - a skvělá byla i návštěvnost na jednotlivých sportovištích.
Jeden krok ke zlepšení situace handicapovaných sportovců už je na spadnutí. Politici rozhodli, že sektor školství, mládeže a tělovýchovy bude v roce 2013 peníze posílat přímo do svazů na základě jejich žádostí. Peníze od sponzorů pak půjdou přes Český paralympijský výbor, což by mělo celou situaci zjednodušit. To je ale jen začátek cesty, po které by se hendikepovaní sportovci chtěli vydat, a bude ještě hodně dlouhá.
