Trenér vodních slalomářů Pultera se naučil dělat i kompromisy
Těžko si například fotbalový nebo hokejový fanoušek dokáže představit, že by ten který trenér působil u české seniorské reprezentace nějakých deset, patnáct let. V jiných, veřejností ne tak bedlivě sledovaných sportech, ovšem podobné zasloužilé postavy objevit můžeme. Zkuste se třeba zeptat šéftrenéra našich vodních slalomářů Jiřího Pultery, odkdy že vlastně působí na tomto postu.
„To je zapeklitá otázka! Myslím, že od roku 1992 s tříletou pauzou, kdy jsem byl v Americe. Je to hodně dlouho…“
Mýlil by se ovšem ten, kdo by znalecky prohlašoval, že udržet se v této funkci znamená bezpochyby nikoho nedráždit svými vlastními názory a souhlasit s každým alespoň do okamžiku, než za sebou zavře dveře.
„Měli jsme i neshody, určitou cestu jsem si vydupal sám, tu absolvuju celou sezonu – a Jirka to zezačátku nechtěla chápat, nebral to. Pak přišly výsledky, a začal mi to ulehčovat,“ vybavuje si třeba olympijský medailista z Londýna Vavřinec Hradilek. I pro zkušeného a světaznalého trenéra tedy občas platí, že život se neobejde bez kompromisů.
„Na druhou stranu je poměrně obtížné stát si za svými názory, i když se o to snažím. Asi už se to na mně i podepisuje, když se podíváte na moje šediny.“
Dost možná, že nějaký ten šedivý vlas přibyl Jiřímu Pulterovi po bouřlivých debatách trenérské rady na téma, jak to udělat, aby vodní slalom mohl být stále počítán mezi naše nejúspěšnější sporty. O to důležitější je ale dovětek.
„Stále spolu dokážeme chodit na pivo a na kafe, ještě nikdy to nepřesáhlo míru toho, že bychom přestali být kamarády, to pořád jsme.“
Zeptá-li se tedy neinformovaný suchozemec, co je pravdy na tom, že u vody funguje dobrá parta, na odpověď nebude dlouho čekat.
„Určitě je,“ kývá hlavou Jiří Pultera. A na tuhle dobrou slalomářskou partu se můžete jít podívat hned teď - nemáte-li to daleko do areálu v Praze-Tróji, kde začíná už dopoledne závěrečná kapitola závodu Světového poháru.
