Zpravodaj ČRo Jan Šmíd okusil, jak bolí Tour de France. Pokořil Mont Ventoux
Zítra bude pro Francouze nejdůležitější den v roce. A nejen proto, že se v zemi slaví státní svátek. Tour de France, která se letos jede po sté, zamíří na mytický vrchol Mont Ventoux. Už dnes ale vystoupal na vrchol ‚předjezdec‘ pelotonu. Zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd se totiž rozhodl okusit na vlastní kůži, jak bolí Tour de France.
„Pokusím se dojet až na vrchol, rád bych přiblížil posluchačům, jak se jede nahoru někomu, kdo se na to vůbec nepřipravuje. Nemohu se nazvat ani amatérským cyklistou, protože téměř vůbec nejezdím,“ hlásil s úsměvem ze startovní čáry před devátou hodinou ráno Jan Šmíd.
Bez jakéhokoli tréninkuměl v plánu vyjet do výšky téměř 2000 metrů. Za 22 kilometrů trasy tak zpravodaj Českého rozhlasu měl překonat převýšení zhruba 1700 metrů.
Neměl dokonce ani vlastní kolo, celou trasu absolvoval na vypůjčeném bicyklu, které mu poskytla dvojice cyklistických nadšenců z Brna.
Jan Šmíd se pokusí pokořit vrchol Mont Ventoux, na který zítra vyjedou profesionálové na Tour de France
„Půjčili mi dokonce i dres, což je velká výhoda, protože kdyby sem přijela módní policie, asi by mě zatkla, protože mám tenistky, ve kterých hraju tenis, trenýrky, ve kterých hraju fotbal. Byl jsem připraven vzít si i tričko s nápisem ‚Zřejmě dobrej oddíl‘, ale naštěstí mi tu půjčili dres. Jenom čapka je mi malá, takže si budu muset vzít tu, kterou jsem tu vyštrachal, s nápisem Bulgaria,“ popisuje slavnostní outfit Jan Šmíd.
Trasu si rozdělil na tři části. První část byla poměrně mírná, ale pak přišel lesík, o kterém se říká, že je tzv. nekonečný. A když už si po něm myslíte, že jste z nejhoršího venku, přijde drsná závěrečná část.
Převýšení na ní někdy činí až 14%, tenhle úsek je znám jako ‚měsíční krajina‘, kde nic neroste a k vidění je jen kamení. Právě v této části trasy je k vidění pomník britského cyklisty Toma Simpsona, který právě na tomto místě před lety zahynul.
„Doufám, že tam po dnešku nebudou pomníky dva… Pokud sem dojedu, budu tak dva kilometry pod vrcholem a měl bych to mít teoreticky za sebou. Armstrong jel tu trať 58 minut, s ním tedy soutěžit nebudu. Dominik Hašek to jel hodinu čtyřicet, někteří mí kamarádi říkali, že se dostali pod dvě hodiny. Já kdy se dostanu se vším pod dvě a půl hodiny, budu spokojený,“ plánuje se smíchem Jan Šmíd.
Krásný výhled za obrovskou námahu
Dvaadvacet kilometrů dlouhá a náročná trasa nakonec zabrala zpravodaji Českého rozhlasu čtyři a půl hodiny.
„Ale omlouvá mě to, že jsem po cestě fotil, posílal fotky a navíc jsem se trápil s převodem, protože jsem si nedokázal přehodit na kole,“ bránil se s úsměvem po dojezdu Jan Šmíd, který byl na vrcholu Mont Ventoux prý hlavně rád, že konečně sedí.
„Myslel jsem, že se nahoru nedostanu, ke konci mě chytaly křeče do nohou v místech, kde jsem křeče v životě neměl. Bylo to opravdu strašné, jsem sice netrénovaný, ale i tak mě obtížnost toho výjezdu překvapila, před cyklisty smekám,“ říká Šmíd, ale s tím, že výhled z vrcholu stojí za to.
