Prokop: Ženy chtějí pracovat, ale často nemůžou. Kvůli péči o děti či rodiče je systém penalizuje
Jak pomoci ženám v Česku? Podle sociologa Daniela Prokopa se chtějí matky s malými dětmi dříve vracet do práce, systém jim ale hází klacky pod nohy. Penalizuje je totiž za mateřství. Kromě toho chybí i dostupná předškolní péče pro děti. A dalším problémem jsou také obory určené spíše pro muže a spíše pro ženy, shrnuje Prokop v pravidelném pořadu Radiožurnálu Život k nezaplacení.
Nakolik dnes pomáhají školky zejména maminkám, aby mohly jít do práce, kdyby jim jinak ujel vlak?
Pomáhají, ale dnes je problém, že dostupnost je špatná v Praze, kolem Prahy a kolem center, kde rodiče chtějí pracovat dřív. Nebo je tam velká imigrace ze zbytku republiky a ze zahraničí, takže tam nestačí kapacity.
Do mateřství je rozdíl v odměňování žen a mužů malý. Za dlouhou rodičovskou je penalizace, neposouváte se ve firemním žebříčku, popisuje sociolog Daniel Prokop
A doteď byl podle mě problém, což se má změnit, a to je dobře, že když má vaše dítě narozeniny v říjnu nebo v listopadu, tak nemusí být přijato v září. Nemusí být přijato ani během roku, musí si rok počkat. Teď by to mělo být tak, že se více přijímá během roku. Myslím, že bychom se měli posouvat k tomu, aby děti měly garanci od září, i pokud mají narozeniny během podzimu a podobně, tedy ještě dříve garantovat rodičům místo.
Ale je problém, že ne vždy se to podaří vypočítat s ohledem na poslední povinný rok v mateřské škole. Nikdy nevědí, kolik tam budou mít dětí.
To je pravda, tam jsou odklady, některé děti zůstávají. Ale pro rodiče je to velmi důležité, protože výzkumy, které třeba publikovala IDEA s organizací Mandu, myslím, ukazují, že ženy chtějí hodně pracovat, ale často nemůžou, protože nabídka školek neodpovídá poptávce. Potom se během druhého nebo třetího roku vrací aspoň na částečný úvazek.
Chtějí pracovat - bavíme se hlavně o ženách - i s tím vědomím, že pořád asi platí čísla, že ženy v Česku berou o 16 procent méně než muži.
Ano, bylo to 17, možná se to o procento snížilo.
Ale v porovnání s Evropou pořád žádný zázrak.
Je to jeden z vyšších rozdílů mezi platy žen a mužů. Část z toho je daná oborově. Ženy pracují v oborech, které jsou méně placené, což také trošku souvisí se vzděláváním, protože jak máme střední školy extrémně specifické, tak jsou tam hodně ženské a mužské obory. A ženy a muži v Česku se už hodně roztřídí během středních škol.
25:54
Dlouhá rodičovská, málo zkrácených úvazků. Česku se nedaří snížit rozdíly ve výplatách mužů a žen
Číst článek
A potom máme málo žen, které pracují v technických oborech, třeba ve stavebnictví, jako projektanti, taková ta technická věda. To máme výrazně nižší než v některých evropských i východoevropských zemích, to je zajímavé.
Takže část pay gapu, tedy rozdílu v platech, je daná obory. Ale zbytek je majoritně dán penalizací za mateřství. Ukazuje se, že do mateřství je ten rozdíl malý, ale za tu dlouho mateřskou, dlouho rodičovskou je tam penalizace, že se neposouváte v žebříčku ve firmě. A zároveň ženy v Česku jsou většinou těmi, kdo zůstává s dítětem, když je nemocné, na ošetřovačce. A nakonec, když je ženám 40 nebo 50, tak se starají o starší rodiče.
Takže hodně vypadávají z práce a jsou za to penalizovány. Potřebujeme mnohem dostupnější služby, aby nebyly penalizovány za mateřství, což je věc, která potom vede k tomu, že odkládají děti, protože si chtějí vybudovat kariéru, a poškozuje to společnost jako celek, když se snižuje možnost zakládat rodiny včas.
Daně, školky a vzdělávání
Jaké to má řešení?
Řešením jsou školky, aby odpovídaly poptávce rodičů. Jsou výzkumy, ekonomka Klára Kalíšková to vydává v IDEA a na VŠE, že místo ve školce stojí výrazně méně, než když člověk může jít pracovat aspoň na částečný úvazek. A místo toho, aby za něj platil odvody stát, tak daně a odvody platí on sám. Je to investice, která se vyplatí z hlediska dlouhodobých platů, vyplatí se z hlediska úspěchu chudších dětí ve vzdělávání, ale také se státu jednorázově finančně vyplatí už během pár let.
Jsou nějaké příklady z Evropy nebo ze světa, kde mají ten takzvaný gender pay gap vyladěný, že je nižší než 16 procent? I když jsou země, jako třeba Spojené státy, kde je to dokonce snad 26 procent.
Ale jsou země, které to mají redukované na jednotky procent. Myslím, že třeba Island to má výrazně nízko. Kombinuje se tam ta dostupnost předškolní péče, menší penalizace za mateřství a zároveň menší rozdíl v té oborové struktuře, co dělají ženy a muži. Samozřejmě že jsou obory, které budou vždycky majoritně ženské a majoritně mužské, ale to, kolik žen pracuje v technických oborech, se v různých zemích výrazně liší.
21:24
Mzdy v Česku jsou nízké, minimální mzda 20 800 korun na důstojné živobytí nestačí, říká Prokop
Číst článek
Ukázalo se, když jsme u technických oborů, že když Vysoké učení technické v Brně udělalo kampaň, která měla přilákat do technických oborů ženy, studentky, tak to hodně fungovalo. Fungují i věci dovezené z Ameriky, že lidé, kteří vystudovali stavebnictví a technické obory, tak chodí na gymnázia ukazovat ženám, že mohou dělat i technické obory, když je to baví.
Protože když se to uzavře a máte na vysoké škole třeba 90 nebo 95 procent mužů, tak se tam ženy bojí. Je to trošku prostředí, které může působit nepřátelsky. Takže je nutné zrušit tyto bariéry, které odrazují ženy, které by mohly dělat technické obory. A samozřejmě zrušit penalizaci za mateřství.
O tomto problému se mluví možná desítky let. Tuším, že byl přijat i akční plán pro rovné odměňování v Česku, ale zatím se to moc neosvědčilo. Na co to naráží?
Myslím, že jdeme málo po těch kořenových příčinách. Samozřejmě jsou hezká opatření typu, že zaměstnavatel musí držet stejné místo tři roky, ale nevíte, jestli to bude mít efekt spíš takový, že to ženám pomůže, nebo jestli si ten zaměstnavatel řekne: „Tak to radši nebudu povyšovat, protože potom půjde mateřskou a já jí budu muset držet místo“. A bude to naopak blokace. Takže u tohoto nového návrhu třeba není shoda expertů, jaký to bude mít vliv.
Opravdu musíme jít po vzdělávání, po dostupnosti předškolní péče a musíme odstranit velké demotivace v daňovém systému. Když se vracíte z rodičovské, když jsou dítěti třeba tři roky, tak rodina ztratí slevu na nepracující manželku, to je 25 tisíc korun. Zároveň ta žena většinou nevyčerpá daňové slevy, protože pracuje třeba jenom tři měsíce, takže efektivní zdanění návratu na trh práce je třeba 60 procent.
Hodně lidí demotivuje se vracet do práce, protože máme hodně zdaněné částečné úvazky a zároveň hodně daníme, když pracujete tři měsíce, tak přijdete o slevu na nepracující manželku.
Kombinací daňového systému s nedostupnosti školek jdeme proti tomu, abychom rušili penalizaci za mateřství. A také ekonomické důvody velkých rozdílů mezi platy žen a mužů. A žádná další opatření podle mě v rámci rovného odměňování toto nemůžou porazit. Takže bych se zaměřil na ty dvě nebo tři věci - daně, školky a vzdělávání, které to změní.
