Na French Open se nehraje pouze tenis, živo je i v zákulisí
Roland Garros má několik různých světů. Jeden je na kurtech a druhý v zákulisí. Novináři milují tenisty, kteří jsou zábavní a občas přidají k obvykle monotónním projevům nějakou perličku.
Když Michael Llodra označil výkon Tomáše Berdycha za monstrózní, byl to určitě hezký kompliment, francouzský tenista je znám svou verbální vynalézavostí a na okruhu je považován za jednoho z nejzábavnějších hráčů, který to občas přežene. Jako nedávno, kdy označil během slovní přestřelky marockého rozhodčího na umpiru za prodavače koberců.
A co to s hráči udělá, když v hledišti spatří nějakou slavnou osobnost? Všimla si třeba Klára Zakopalová v utkání s Kirilenkovou, že jí povzbuzuje její přítel, známý hokejista Alexander Ovečkin? „Jo viděla. Tleskal, když jsem zkazila míč, takže jsem na něj občas hodila i docela nepříjemný obličej.“
Také není zcela neobvyklé, když se s vámi pustí do otevřené debaty Tomáš Berdych poté, co se z naší strany, tedy ze strany novinářů dozví, že ztratil set po voleji, který zbytečně zkazil. „To jste asi viděli všichni v televizi, že ano? Nebo jste se na to byli dívat? Já se jen ptám. V TV to totiž vypadalo úplně šíleně, protože mi to říkali i rodiče, takže to je úplná kravina (smích).“
Ale nejvtipnější reakci hráče na otázku novinářů jsem zažil před lety na pařížském turnaji v Bercy. „Jaké jsou teď vaše pocity, jste hodně deprimovaný,“ ptal se novinář Andyho Roddicka bezprostředně po utkání, které Američan prohrál.
„Nejraději bych skákal radostí do stropu, mám veselou náladu,“ řekl Američan. „Promiňte, ale moje angličtina není úplně nejlepší, snad to pochopíte,“ kál se redaktor. „Z toho si nic nedělejte, moje také ne,“ dodal za výbuchu smíchu v zaplněném sále americký tenista.
