Pilot Fajkus byl zapomenutý. Toužil po uznání a chtěl se vrátit do Česka, které měl moc rád, říká historik
Ve věku 101 let zemřel ve Spojených státech válečný pilot Antonín Fajkus. Za druhé světové války sloužil v řadách legendární americké stíhací perutě přezdívané Rudí ďáblové podle postavy ďábla ve znaku. Příběh „zapomenutého pilota“ popsal Radiožurnálu historik Jiří Klůc, který ho objevil pouhou náhodou při letadlovém mezipřistání.
Proč o něm mluví jako o zapomenutém pilotovi?
Byl prakticky neznámý. Nejenom z toho důvodu, že vlastně nikdy nebyl v Česku oficiálně uznán za veterána, protože o něm nikdo nevěděl. Nikdy nebyl v kontaktu s Českem, on ho nikdy po roce 1945 nenavštívil, protože tím, jak byl za války stíhací pilot, měl velké trauma z létání, takže po válce nikdy necestoval letadlem.
Mluvil plynule česky, což mě neskutečně překvapilo, protože odešel z Československa jako malý kluk, říká historik Jiří Klůc
De facto nebýt náhod, tak o něm nikdo do dneška neví. Tím, že sloužil taky v americké armádě, tak je to taková zvláštní a neznámá kapitola československých dějin druhé světové války, protože většinou se bavíme o letcích v RAF (Royal Air Force – pozn. red.), takže i tímto způsobem byl zapomenut a opravdu jen díky náhodě se ho podařilo najít.
Můžete nám tu náhodu přiblížit? Jak jste se o Antonínu Fajkusovi dozvěděl a jak se vám ho podařilo zkontaktovat?
Už dlouhodobě se zabývám válečnými veterány a snažím se je hledat doslova po celém světě. Už jsem takto ve světě našel několik různých zapomenutých českých veteránů, kteří ať už ztratili stopu se svojí původní vlastí, nebo se myslelo, že už jsou po smrti, ale ještě nebyli.
Minulý rok v létě jsem se takto vydal do Spojených států, do Iowy, kde jsem měl dva české veterány, se kterými jsem plánoval dělat interview.
Ve věku 101 let zemřel letec Rudých ďáblů. Moravský rodák Antonín Fajkus nalétal přes 500 bojových hodin
Číst článek
Shodou náhod jsem jako takovou mezistanici měl Chicago, kde jsem přes hledání ubytování českých krajanů a přes jejich známé dostal vzkaz, že v jednom pečovatelském domě žije pán, kterému je tehdy sto let, mluví česky, narodil se v Československu, ale nemá si s kým česky povídat. A byl by moc rád za návštěvu.
A jenom tak jako mezi řádky se mi zmínili, že je i válečný veterán a že sloužil jako stíhací pilot. Tímto způsobem jsem ho navštívil a zbytek už je historie.
Udržoval české tradice
Jak na vás působil, když jste s ním mluvil? Mluvil dobře česky? A jak vzpomínal na tu dobu?
Mluvil plynule česky, což mě neskutečně překvapilo, protože odešel z Československa jako malý kluk. Tím, že měl manželku Češku, že udržovali české tradice a že byli součástí české komunity, tak si udržoval jazyk stále aktivní.
Když jsem vstoupil do pokoje, kde bydlel, tak na sobě měl takový klobouček typický pro Moravu. A protože z jižní Moravy pocházel, byl strašně nadšený. Sám mi říkal, že by se možná chtěl do toho Československa podívat.
Strašně si přál, aby o něm někdo věděl, aby se dočkal nějaké úcty, protože ho nikdo nikdy neocenil. Měl takové poslední přání, aby se dočkal té úcty. A to se naštěstí podařilo před pár dny, když měl narozeninovou oslavu.
2:23
17 sestřelů za 28 dní. Před 110 lety se narodil hrdina bitvy o Británii Josef František
Číst článek
To jste ho viděl naposledy?
To jsem ho viděl naposledy a 5. února zemřel.
Podívejme se tedy na tu pohnutou historii, která se s ním pojí. Jak se vlastně Antonín Fajkus dostal k té legendární stíhací peruti Red devils – rudí ďáblové.
V roce 1942 se dobrovolně přihlásil do armády. Tehdy měl možnost sloužit pouze v americké armádě a náborový leták v centru Chicaga ho de facto nalákal k letectvu a absolvoval letecký výcvik. K jaké peruti byl přiřazen, byla čistá náhoda.
Tím, že absolvoval pilotní výcvik jednomotorové stíhačky, tak ho přiřadili na pacifické bojiště. On sloužil jako takzvaný replacement – to znamená taková náhrada za jiného bojového pilota. Shodou náhod se dostal ke 40. stíhací peruti, které se tehdy říkalo Rudí ďáblové.
Sestřel letadla
Když tedy mluvíte o Pacifiku, tak tam zažil ty nejostřejší boje...
Ano, zúčastnil se bojů pouze v Pacifiku a čelil nejenom velmi urputnému nepříteli, Japonsku, ale čelil i drsným podmínkám džungle na Nové Guineji, na Filipínách či na ostrově Okinawa, což byl jeden z posledních velkých střetů mezi de facto americkou armádou a Japonskem ve druhé světové válce.
Všude na těchto místech se zúčastnil bojů, sestřelil nepřátelské letadlo nad Tchaj-wanem. To znamená, že on skutečně působil ve velké oblasti Pacifiku.
3:40
Československé hrdiny připomíná výstava v Paříži. Bránili Francii před nacisty, pak uprchli do Londýna
Číst článek
Co dělal po válce? Říkal jste na začátku, že měl trauma z létání…
Antonín Fajkus se vrátil z války s malárií, podvýživou a první měsíce strávil bohužel v nemocnici. Bylo velmi těžké se uplatnit v civilním životě.
Nejdřív chvilku přemýšlel, že by pokračoval v kariéře pilota, ale tím, že byl stíhací pilot, tak nemohl nastoupit k žádným aeroliniím a pracoval pouze v dělnických profesích, třeba v továrně jako vedoucí dílny. Neměl žádnou vysokou funkci. Byl skutečně obyčejný, skromný Čechoameričan, řekl bych.
A jaký měl vztah k Československu – ke svému rodišti na jižní Moravě? Vy jste říkal, že to bylo poznat už z jeho oblečení...
Velmi rád nosil klobouky, rád poslouchal hudbu, polku, miloval kroje typické pro jeho region Lipova, což je na Hodonínsku.
Byl sponzorem například národního českého a slovenského muzea v Cedar Rapids v Iowě – to znamená, že se i finančně nějakým způsobem podílel. Když jsem viděl jeho fotky třeba osmdesátých, devadesátých let, tam vždy měl českou a americkou vlaječku připnutou na saku.
