Snad si teď začnu víc věřit, doufá po úvodní výhře Kvitová
Téměř přesně po roce si Petra Kvitová opět zahrála na centrálním dvorci Roda Lavera v Melbourne. Na místě, kde loni vyřadila domácí Stosurovou, porazila tentokrát v utkání prvního kola Australian Open Rusku Duševinovou po setech 6:2, 6:0. Po zápase, ve kterém česká tenistka ztratila za velkého vedra dva úvodní gamy, ale následujících dvanáct vyhrála, si s Petrou Kvitovou povídal reportér Radiožurnálu Jaroslav Plašil.
Petro, tak jaký byl první zápas?
„První zápas je vždycky těžký, jak jsme včera trénovali v tom větru, nevěděla jsem, co od sebe čekat, protože jsem věděla, že dnes to bude taky foukat. Nakonec to ale na kurtu nebylo tak hrozné, je přeci jen větší a jsou tam tribuny. Někdy se to tam otočilo, ale bylo to fajn, až na ten začátek, kdy jsem dala tři dvojchyby v gamu, to bylo docela dobré. Servis mi ale přeci jen nepsal tak, jak by měl.“
Pokukovala jste trochu po střeše, že by se mohla zatáhnout?
Pro Petru Kvitovou jsou první kola turnajů důležitá, proto je ráda, že to na Australian Open proti Rusce Duševinové zvládla - mělo by jí to dodat sebevědomí
„To jsem si říkala jen při rozehrávce, v průběhu zápasu vůbec.“
David Kotyza, váš trenér, říkal, když jste hráli v Perthu v tom stanu, kde se nedalo moc dýchat, že si to aspoň vyzkoušíte, protože v Melbourne bude hůř. Bylo to znát, že už jste zvyklejší?
„Zvyklejší asi ne, ale v hale v Perthu to bylo horší, protože tam byl vydýchaný vzduch a úplně tam nefungovala klimatizace tak, jak by měla. Ale tady dneska jsem neměla nějaký větší problém s dýcháním nebo s tím, že by bylo horko. V Austrálii to není tak hrozné jako v Americe.“
S čím jste byla v úvodu nejvíc spokojená?
„Docela asi s returnem, ten byl docela fajn. Jinak je to asi docela těžké říct, protože soupeřka nehrála úplně rychle. Sem tam na mě něco vypálila a já to vrátila zpátky, takže i z toho pohledu to bylo dobré. První kola jsou pro mě vždycky vachrlatá, teď jsem to zvládla, tak si snad budu víc věřit.“
Když jste nastupovala na kurt, vypadalo to jako rutina, šla jste chodbou tak suverénně…
„Jo? Já nevím, no… Rok jsem na tom kurtu nehrála a hrozně jsem se na to těšila, přeci jen vzpomínky z loňska tady mám pěkné. Už v sobotu jsem si říkala, kdy už konečně půjdu hrát – a povedlo se mi to.“
