Brian Shimer startoval už na zimních Hrách v Calgary v roce 1988. Stejně jako tam se ani na následujících olympiádách v Albertville, Lillehammeru a Naganu na stupně vítězů neprobojoval. Poslední šance přišla v roce 2002 na domácí půdě v Utah Olympic Parku.

Před poslední jízdou závodu čtyřbobů figuroval tehdy devětatřicetiletý Američan na čtvrtém místě. Očekávání domácích fanoušků bylo obrovské a všichni doufali, že se dočkají první medaile z této disciplíny po šestačtyřiceti letech.

„Jednoduše jsem se snažil zajet nejlepší jízdu v životě. Na nic jiného jsem nemyslel. Necítil jsem vůbec žádný tlak. A pak to přišlo. Nejlepší jízda za celé dva týdny, co se mi v Salt Lake City povedla. Jak v závodě, tak v trénincích," popisuje svou finálovou jízdu Brian Shimer, který v tu chvíli vedl.

Ale na svou jízdu čekaly ještě tři posádky, které měly náskok z předchozích kol. Nejdřív se na trať vydal Todd Hays s prvním americkým týmem. Jeho náskok se na mezičasech zmenšoval, ale cílem projel první s pěti setinami k dobru.

Zásah shůry

V tu chvíli si Shimer myslel, že skončí čtvrtý. Pak ale přišla pomoc z nebe. Sněžení zhoustlo a trať se zpomalovala a průběžně druhý Švýcar Annen dojel těsně za téměř čtyřicetiletým Američanem, ten v tu chvíli věděl, že ve svém posledním životním závodě získá olympijskou medaili.

„Nemohl jsem uvěřit tomu, co se stalo. Byl jsem plný emocí, radosti z toho, že jsme vybojovali medaili. Byla tam moje rodina, všichni měli slzy v očích a dodnes ve mně ty vzpomínky vyvolávají velké emoce."

Před Shimerovu posádku se dostal ještě suverénní Němec Lange, ale bronz byl pro Američana velké vítězství.

Jakub Kanta, Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít