Sdruženářům v přípravě na sezonu chyběl zasněžený můstek
Čeští sdruženáři touží po první olympijské medaili v historii, polovinu své disciplíny si ale před sezonou pořádně ani nevyzkoušeli. Potrápilo je totiž počasí a před prvními závody tak stihli jen čtyři tréninkové skoky na sněhu.
"Loni jsme v Lillehammeru na malém i velkém můstku zvládli za ideálních podmínek skoků padesát," zasnívá se nejlepší z českých sdruženářů Miroslav Dvořák, který na malou praxi na můstku o víkendu hodně doplatil.
V úvodním závodě Světového poháru ve finském Kuusamu byl po skoku až čtyřicátý sedmý a skvělý běh už ho nevynesl výše než na 12. místo. Aby manko co nejrychleji dohnal, zamíří s reprezentačním trenérem Luďkem Šablaturou na další Světový pohár do Lillehammeru s předstihem.
"Ve středu se dá celý den skákat, tak doufáme, že jich uděláme alespoň patnáct," přeje si Miroslav Dvořák. "Je třeba vyzkoušet si nový materiál. Každá kombinéza je jiná a testování je opravdu důležité," doplňuje Luděk Šablatura.
Na vině ale bylo hlavně počasí, takže si ani jeden z nich nechce příliš stěžovat. Ono by jim to navíc u předsedy Úseku severské kombinace Svazu lyžařů Radka Cikla asi ani neprošlo.
"Trenér si naplánoval přípravu na severu a letos s tím byl bohužel problém. Měnit plány, když už je vše draze zaplaceno, je značně komplikované. Mohli bychom sice šáhnout do našich zdrojů, pak by nám ale chybělo jinde," vysvětluje Radek Cikl.
Nehledě na komplikace mají čeští sdruženáři a hlavně Miroslav Dvořák velký olympijský sen.
"Od patnácti let trénuju každý den, dávám do toho všechno, takže když budu patnáctý, tak spokojený nebudu. Pokud budu mít dobrý materiál, dobře skočím a budu mít dobrý den na trati, tak se můžu rovnat s nejlepšími. Chci být co nejvíc vpředu, nejlépe první," usmívá se Michal Dvořák.
