800 historických mincí z Bořitova není jen ze stříbra. Podle vědců to ukazuje rozvinutost ekonomiky
Byl to nález jako z pohádky. Roku 2016 našel manželský pár v Bořitově na Blanensku tajemnou keramickou nádobu s více než osmi sty mincemi potaženými zelenou korozí. Nálezci je odevzdali a archeologové v nich poznali stříbrné denáry ze středověku. Pojmenovali je Bořitovský poklad a zkoumají je dodnes. Teprve teď například přesně změřili jejich chemické složení. Zjistili, že většina mincí tak úplně stříbrná není.
„Toto je místo, kde máme uloženo těch 802 stříbrných mincí z Bořitovského pokladu,“ popisuje Eliška Petříková z Archeologického ústavu Brno Akademie věd České republiky.
Otevřela trezor a vytáhla mnoho maličkých mincí roztříděných do plastových balíčků. „Objevil je manželský pár, který na procházce našel keramickou nádobu. Tehdy ještě ani nevěděli, co našli. My v laboratoři jsme určili, že se jedná o stříbrné denáry z 11. a 12. století,“ popisuje Petřiková.
Hlavním cílem teď je určit jejich ryzost a kolik stříbra v sobě mají. „To nám může říct mnoho o tehdejší společnosti a jejich ekonomice. A my si teď ukážeme jednu takovou základní metodu,“ ukazuje.
Jednu z mincí jsme si teď vložili do přístroje, který připomíná trošku chlebník, možná taky tiskárnu. Ale je to rentgenová fluorescence. My si na denár posvítíme rentgenovým zářením.
„Každý z prvků na minci vrátí nové záření. Každý prvek trochu jiné. Podle toho ten přístroj pozná složení vzorku. A už tady máme před sebou výsledky a vidíme, že na povrchu mince se nachází 28 procent stříbra. Zbytek je měď,“ popisuje Petříková.
„Nepodíváme se ale vůbec dovnitř, což je problém. Protože například během výroby se musela mince očistit. A díky tomu se z povrchu odstranilo mnoho mědi. Takže koncentrace stříbra je obvykle na povrchu výrazně větší než uvnitř,“ popisuje.
Právě proto vědci při tomto výzkumu využili i jiné metody. Obsah stříbra v denárech měří i chemik Mendelovy univerzity Lukáš Richtera. My jsme teď i s naším denárem přišli do malé laboratoře. Tady už máme připravenou analytickou váhu. „Provedeme hydrostatickou zkoušku. Zvážíme denár normálně a potom v kapalině,“ ukazuje.
Samotný denár má něco přes 0,6 gramu. Teď si minci zvážíme v kapalině, ale nemůžeme ji do vody prostě jen hodit. Zavěsili jsme ji do zvláštní konstrukce, vypadá to jako malá šibenice a mince teď ve vodě v podstatě plave.
„Teď porovnáme váhu mince mimo kapalinu a v kapalině. A s využitím vzorce spočítáme obsah stříbra v minci. Vychází nám to zhruba 18 procent stříbra. V tom Bořitovském nálezu se ryzosti běžně pohybují mezi 10 až 40 procenty stříbra,“ říká. Takže stříbrné denáry jsou ve skutečnosti spíše měděné. „Nenesou ale znaky falz. Jsou to mince z oficiální produkce,“ dodává Richter.
První české denáry z 10. století byly podle Jiřího Doležela z Archeologického ústavu Brno prakticky z čistého stříbra. Pozdější ražby ale panovníci začali ředit mědí.
„Nemuselo ale jít jenom o obohacení knížete. Za staré hodnotné denáry šlo určitě nakoupit hospodářská zvířata, ale na trhu byla potřeba měna, která měla nižší hodnotu. V podstatě to bylo, jako kdybyste šli s pětitisícovkou nakupovat běžné pečivo. Mince s nižším obsahem stříbra tak byly pro každodenní nákupy praktičtější. Nemusely proto být automaticky projevem podvodů nebo hospodářské krize, ale naopak znakem rozvoje tehdejší ekonomiky, kdy byl směnný obchod nahrazen mincí jako směnným prostředkem,“ vysvětluje.
Historici předpokládají, že skutečnou hodnotu denárů si lidé uměli sami ověřit. S pomocí například prubířského kamene až s přesností na jednotky procent. Vědci se v dalším výzkumu Bořitovského pokladu zaměří na detailní chemický rozbor stříbra. Chtějí tak zjistit, ze které země pochází, a to by mohlo přinést zajímavé informace o tehdejším mezinárodním obchodu.
