Slováci jí familiárně říkají Blava. Město mělo ve své historii spoustu jmen – pro Maďary to bylo Pozsony, pro Němce Pressburg, pro Slováky Prešporok, česky Prešpurk.

Slováci tvořili v roce 1919 jen pětinu obyvatel Prešpurku. „Slováci byli opravdu v Bratislavě menšinou, protože od 18. století se z Bratislavy stalo posádkové město se silnou posádkou zejména rakouskou,“ řekl Radiožurnálu Jiří Kocian z Ústavu soudobých dějin Akademie věd.

Ještě několik týdnů po vzniku samostatného Československa tak nebylo zcela jasné, jestli se k novému státu tehdejší Prešpurk připojí. Tomáš Garrigue Masaryk připouštěl, že město je převážně německé.

Přesto na připojení Prešpurku trval. Hlavně kvůli Dunaji. „On ji chápal jako důležité historické, ekonomické a správní sídlo,“ dodal Kocian.

Prešpurk 1. ledna 1919 obsadilo československé vojsko složené většinou z legionářů. Německý název městu v Československé republice neslušel.

„Důvod přejmenování na název, který známe – Bratislava, byl jednoznačně motivován snahou posílit slovenskočeský ráz, v podstatě i ten slovanský ráz nové republiky. Do toho ještě přišly aktivity amerických Slováků, kteří měli nápad pojmenovat Bratislavu na Wilsonovo město podle toho, kdo pomáhal Čechům a Slovákům prosadit nový samostatný stát, tedy jménem amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. V době obrozenecké řada významných slovenských obrozenců – Ľudovít Štúr, (Pavel Josef) Šafařík – začali používat název, který se blížil tomu dnešnímu. Štúr uvažoval, jestli by se město nemělo jmenovat Břetislava nebo Břetislav. Bratislava se začíná užívat v obrozeneckém jazyce zhruba od druhé poloviny 19. století,“ dodává historik.

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít