Kafkovi zachránili před holokaustem jen dceru Lotte
V pardubické Nerudově ulici přibydou dva kameny zmizelých pro Gabrielu a Rudolfa Kafku. Po anšlusu Rakouska přišli z Vídně i s osmnáctiletou dcerou Lotte. V březnu 1939 ji poslali do Anglie, kde přečkala válku. Sami odjet nestihli.
Rudolf Kafka pocházel z velké židovské rodiny z Bohdanče. Měl osm sourozenců, kteří se brzy rozprchli po světě. Rudolf společně s bratrem Bernhardem odešel do Vídně, oženil se s Gabrielou (Bernhard si vzal její sestru Olgu) a měli jedinou dceru Lotte. Ve Vídni vedli prodejnu s dámským prádlem, kterou jim ale Němci po anšlusu Rakouska zabavili. A jelikož přišli o zdroj obživy, vrátili se do Československa k Rudolfově sestře Elze, která s manželem koupila dům v Pardubicích v Nerudově ulici.
Na tetu Elzu (provdanou Freundovou) a ostatní tety a strýce vzpomíná Heinz Kafka (syn Bernharda a Olgy), který do Pardubic jezdil z Vídně na prázdniny. Válku, na rozdíl od svých rodičů a většiny rodiny, přežil a po válce sepsal vzpomínky na své tety a strýce a dobu strávenou v Pardubicích.
Prázdniny v Nerudově ulici
Heinz Kafka píše: „Teta Elsa byla tatínkova starší sestra. Když jsem ji poznal, měla už dva dospělé syny, oba přes dvacet let. Byla poněkud korpulentní, ale ne tolik jako její matka, a byla stále zaneprázdněná. Nevzpomínám si, že bych ji někdy viděl dát si šlofíka, nebo si sednout s knížkou. Byla velmi laskavá a trvala na tom, aby vždy věděla, kam jdu, kdy se vrátím a abych vždy přišel včas! Hlavně na jídlo!“
V prvním patře domu byla obytná část a ve druhém bydlel později syn Ruda se svou rodinou (manželkou Annou a dcerami Ilonkou a Norou-Leou).
Teta Elsa měla ještě syna Ottu. Byl trochu zvláštní. Často se vracel domů pozdě v noci a spal do pozdních ranních hodin. Nikdy jsem nevěděl na čem, nebo kde pracoval. Nikdy nejedl s rodinou. Za všechna léta, která jsem tam strávil, jsem s ním těžko promluvil víc než deset slov.
Moje prázdniny v Pardubicích bývaly rozděleny na tři části, mezi tetu Elsu, bratrance Rudu a ještě strýčka Pavla. Pavel Kafka žil se svou ženou Irmou, synem Karlem a později i dcerou Norou."
Pavel Kafka spoluvlastnil Kapovku
Heinz Kafka ve vzpomínkách pokračuje: „Strýc Pavel byl cestující prodejce pro jejich továrnu ‚na perník‘, což se dá nejlépe popsat jako medový dortík. Byly to takové sušenky, které měly až 15 centimetrů a byly obalené v čokoládě nebo cukru. Když se vyndaly z trouby, byly tvrdé a nedaly se hned jíst. Musely se skladovat ve speciálním pokoji s regulovanou teplotou a vlhkostí po několik měsíců, ale potom byly naprosto vynikající. Ty nejlepší byly upečené kolem Velikonoc, aby dozrály a mohly být prodávány na Vánoce.“
47:52
‚Uže padachnul?‘ Příběh Jiřího Koldy, kterého těžce zranili sovětští vojáci v srpnu 1968
Číst článek
Strýčkova rodina se celá scházela jen o víkendu, protože strýček Pavel cestoval od pondělí do pátku. Většinou jsem byl pozván k jeho rodině v sobotu nebo neděli na oběd, kdy byla většinou pečená kachna se zelím a knedlíky a domácí zákusek. Musím uznat, že teta Irma byla skvělá kuchařka, všechno vařila na uhelné plotně…"
V prosinci 1942 musela většina členů rodiny Kafkových nastoupit do transportu do Terezína a do rodného města se už nevrátili. Zahynuli v koncentračních táborech.
V Nerudově ulici mají své kameny zmizelých od roku 2022 - Elza Kafková a její synové Otto a Rudolf, Rudolfova žena Anna a jejich dcery Ilona a Nora-Lea.
Přežily některé z jejich dětí díky sňatkům s nežidovskými partnery a ty, které včas utekly ze země okupované nacisty. Utekl i Heinz Kafka, který se po válce vrátil a v Praze dostudoval medicínu. Pro své potomky sepsal vzpomínky na babičku, tety a strýce u kterých trávil prázdniny v Pardubicích a v samém závěru píše: „Trvám na tom, abyste se dozvěděli o těchto lidech. Chci, abyste věděli jak skvělí, opravdu úžasní lidé to byli. A jak velký měli na mě vliv. Díky nim jsem mohl uprchnout - když oni zůstali!“
