‚Všechno si poznamenával.‘ Po Masarykovi se dochovala korespondence, zápisníky i kalamář
K otevření obálky s údajnými posledními slovy Tomáše Garrigua Masaryka dojde v přímém přenosu Radiožurnálu 19. září letošního roku. V archivech a depozitářích ale předtím lze nalézt i mnohé další předměty z odkazu prvního československého prezidenta.
„Masaryk měl takový úžasný zvyk. On si všechno poznamenával. Tím trošku i znervózňoval lidi, se kterými třeba zrovna jednal, protože si pořád psal poznámky,“ popisuje Dagmar Hájková, která nás uvádí do depozitáře Masarykova ústavu a archivu Akademie věd. Doplňuje ji Helena Kokešová: „V tom zaznamenávání byl velice úsporný, takže si psal opravdu jenom taková hesla.“
Vstupuji se zvědavostí mezi kartonové krabice, které jsou popsané Vnitropol, Odboj, Legionáři, Kultura, Fašismus, Organizace práce, Socializace, Reparace, Monarchie.
„Tady se uchovaly třeba dětské kresby, kresby jeho dětí, rodinná korespondence,“ říká Hájková. „Máme tam Masarykovy pasy, Masarykův zbrojní pas, různé dokumenty, které se vážou k bytu nebo k objednávání časopisů, k placení knih, různé účty jak za knihy, za časopisy, tak i za oblečení,“ dodává Kokešová.
Kapesní kalamář
„Za první světové války měl malý kapesní kalamář.“ Helena Kokešová otevírá šedou archivní krabičku se signaturou, „...který vozil stále s sebou v takovémhle pouzdře“.
3:19
Neviditelné pomníky prezidenta Osvoboditele. Ponořte se s námi do pátrání po odkazu TGM
Číst článek
To je jako malý tubusek na malý vysokoškolský diplom s černým lakem. „V tom je skleněný kalamář, který byl naplněný inkoustem,“ popisuje Kokešová. Uvnitř je malá sklenička z jemně namodralého skla.
Když máte mít někde po kapsách nebo v kufru tekutý inkoust, jako náplň do plnicího pera, „...je to nebezpečný náklad, může vám to zničit veškeré dokumenty, oblečení, všechno. Takže je to malá věc, ale opravdu výborně udělaná,“ jak říká Helena Kokešová.
Rodinná korespondence
Dagmar Hájková ještě otevírá kartonovou krabici s korespondencí, kterou TGM dostával od svých synů Jana a Herberta. „Hele, tady zrovna – Herbert Masaryk – ale to jsme skutečně vytáhli jenom tak. Malý A5 formát, ‚Milý tata, děkuji za list. Jsem moc rád, že si můžeš odpočinout a že odpočíváš…‘,“ předčítá z dopisu Dagmar Hájková.
„Herbert maloval v Bystričce, vrátil se do krajiny svého dětství, kam s rodinou jezdili všichni. A v roce 1904 už tam byl jenom samotný Herbert. Maloval tam,“ vysvětluje Kokešová.
„Je, to je hezký! ‚Já to vidím teď tady na Slovensku, kde jsou slávožrouti ještě na nižším stupni než u nás.‘ To je super. Oni se dívají na tu společnost…“ radují se z dopisů Hájková a Kokešová. „Má to literární rozměr, má to vtip.“
