V soudní síni proti němu seděli čtyři statkáři z Loděnice u Berouna, kteří byli obviněni ze sabotáže. Jejich cílem mělo být poškozovat družstvo špatným hospodařením. „Byl to proces velice místní. Byli to kulaci z malého družstva,“ doplňuje archivář Českého rozhlasu Miloslav Turek, který záznamy digitalizoval.

Program združstevňování vyhlásila KSČ na svém devátém sjezdu v roce 1949. Zemědělská družstva vznikla v Československu po vzoru ruských kolchozů a sovchozů. Ti, kteří nechtěli ustoupit tvrdému tlaku úřadů na vytvoření zemědělských družstev, byli označeni jako kulaci. 

„Ta definice byla velice volná,“ vysvětluje historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů. „To umožnilo do toho začlenit odhodlané odpůrce kolektivizace a ještě se to umocňovalo tím, že regiony, kde k tomu docházelo, byly velmi religiózně zaměřeny,“ doplňuje. Náboženské cítění se režim snažil potírat také. Procesy pak často sloužily jako výstraha pro ostatní obyvatele regionu.

Líčení probíhalo během dvou dnů od 18. do 19. září 1952. Druhý den večer pak vysílal Československý rozhlas propagandistický pořad s komentářem a sestřihem záznamu procesu po Rozhlasových novinách na stanici Praha.

Obvinění byli čtyři: Miloslav Deml, Antonín Landa, Josef Hanuš a Václav Zeman. Tresty byly neúměrné. Jeden trest smrti a tři tresty odnětí svobody, které v součtu znamenaly 66 let. Prokurátoři totiž povyšovali hospodářská provinění na úroveň záměrných kriminálních a protistátních činů.

Všichni se ale odvolali a jméno odsouzence k smrti nakonec nebylo podle Miloslava Turka na seznamu popravených.