Soud poslal před 75 lety Horákovou na šibenici. ‚Byla pro komunisty moc nebezpečná,‘ vzpomíná její dcera
Před 75 lety vynesla komunistické justice rozsudek smrti nad Miladou Horákovou. Soud poslal na šibenici také další tři takzvané zrádce národa a devět obžalovaných odsoudil k vysokým trestům. Vykonstruovaný proces byl plně v režii komunistické strany a sovětských poradců, kteří kopírovali metody používané za velkých čistek v Sovětském svazu. Miladu Horákovou komunisté oběsili tři týdny po rozsudku smrti, 27. června 1950.
„Slavný státní soude, je mi těžko, přetěžko nalézt důvody na svoji obhajobu. Děkuji proto svému právnímu zástupci, že nalezl určitá a uplatnil je v můj prospěch. Své činy jsem dělala vědomě a chci dnes také plnou a veškerou odpovědnost za ně a odevzdaně přijmu trest, který bude pro mě nalezen,“ řekla v závěrečné řeči Milada Horáková.
Před 75 let skončil vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou, připomíná v reportáži Ľubomír Smatana
Před válkou byla poslankyní Československé strany národně socialistické, za protektorátu pracovala v odboji a gestapo ji zatklo už 2. června 1940. Nacistický prokurátor jí navrhl trest smrti, který ale soud změnil na osm let vězení. Konce války se dočkala v ženské věznici v Aichachu.
Znovu Horákovou zatkli komunisté v roce 1949 a stala se hlavní postavou dopředu zrežírovaného procesu.
„Ten princip v podstatě byl vyhledat nějakého nepřítele, učinit z něj obětního beránka a zároveň zastrašit cílovou skupinu, potažmo celou populaci brutálními tresty a i tím velkým divadlem, to znamená tím přiznáváním. Proto na těch vězních tak dlouho pracovali, aby uměli přiznání nazpaměť, protože jiný důkazní materiál neexistoval, než samotné to přiznání,“ připomněl dříve pro Radiožurnál historik Jan Adamec.
Poslechněte si rozhovor s historikem Janem Synkem z Ústavu pro studium totalitních režimů
Soudní proces trval osm dnů a obžalovaní vypovídali naučené texty. K tomu je vyšetřovatelé donutili tvrdými výslechovými metodami.
„Představte si, že jsem dostal od jednoho estebáka dopis, kde mě prosí, abych ho nejmenoval a neřekl nikde, ale že byl u toho, když jí také jednou vyslýchali a pověsili ji za nohu nahou a řezali do ní. A on, že sám byl jeden z nich a že mě pro Krista pána prosí, abych mu to odpustil a abych s tím nic nedělal, ale že se vypovídat ze svého svědomí tím, že to někomu řekne,“ vzpomínal ve vysílání Československého rozhlasu František Přeučil, který dostal v procesu doživotí.
Propagandistická kampaň
Proces s takzvanými nepřáteli lidu doprovázela propagandistická kampaň ve filmu, rozhlase a tisku. Komunisté organizovali shromáždění na pracovištích a různé petice, ve kterých hlas lidu žádal co nejpřísnější tresty. Například hlas z obce Řitky.
„Občané se pozastavují nad cynismem, s jakým se přiznává 13 souzených zrádců, špionů, rozvratníků a přisluhovačů cizí i místní buržoazní reakce. Rozhořčeni nad zrádnými činy, kterými hodlaly tyto zrůdy naší lidské společnosti zvrátiti všechny vymoženosti, které si náš pracující lid vydobyl po revoluci, žádají spravedlivý a nejpřísnější trest pro tyto vyvrhele,“ stojí v petici.
75 let od justiční vraždy Milady Horákové. ‚Tresty byly určeny už týdny před procesem,‘ říká archivářka
Číst článek
V soudní síni se vystřídalo na 4000 diváků. Příbuzní tam ovšem nesměli. Ani sestra, ani dcera Jana Kánská. Těm komunisté dovolili vidět Miladu Horákovou večer před popravou. Dnes 91letá Kánská o tom mluvila pro Radiožurnál před pěti lety.
„Myslím, že moje máma byla těm komunistům tak strašně nebezpečná, že se již od začátku, ještě když byla v poslanecké funkci, se jí nejdřív snažili získat, a pak se jí snažili umlčet,“ popisovala.
Žádost o milost dostal na stůl komunistický prezident Klement Gottwald, který Horákovou osobně znal ještě z předválečného parlamentu. Nepomohly ale ani přímluvy světově významných osobností, jako byl Winston Churchill. Komunisté ani neodevzdali příbuzným poslední dopis Milady Horákové před popravou, což třeba nacisté povolovali.
Miladu Horákovou komunisté popravili 27. června 1950 krátce po půl šesté ráno jako poslední ze čtyř odsouzených na smrt. Soudy ji rehabilitovaly až po roce 1989.
