Sporný moment i nenaplněná naděje na obchod pro Česko. Před 15 lety USA zaútočily na Irák
Spojené státy a jejich spojenci zaútočili před 15 lety na Irák. Následovala válka, ve které zemřeli i podle nejstřízlivějších odhadů řádově statisíce civilistů a tisíce koaličních vojáků. Vedl konflikt, který Američané v roce 2003 vyvolali, k dnešní rozvrácenosti celého regionu? Byl třeba i jednou z příčin uprchlické vlny a krize, kterou způsobila po letech v Evropě?
Invaze do Iráku před 15 lety rozdělila bez nadsázky celý svět. Vláda prezidenta George Bushe mladšího označovala režim Saddáma Husajna za zločinný. Tehdejší šéf americké diplomacie Colin Powell na půdě Organizace spojených národů přesvědčoval:
„Víme, že je Saddám Husajn odhodlaný ponechat si zbraně hromadného ničení a nebude váhat si jich vyrobit víc. Vzhledem k jeho agresivní minulosti, vzhledem k tomu, co víme o jeho velikášských plánech a teroristických spojencích, vzhledem k jeho odhodlání pomstít se všem, kdo mu stojí v cestě, máme snad riskovat, že takové zbraně použije ve chvíli a na místě, které si sám zvolí?“
Jenže i tradiční spojenci Američanů, jako Francie a Německo, odmítli poslat vojáky do války bez zvláštní rezoluce Rady bezpečnosti OSN, a ta neměla šanci na schválení. Američané se rozhodli jednat i bez ní a brzy ráno 20. března 2003 iráckého času oznámil americký prezident Bush zahájení vojenských akcí proti Iráku.
Česká rozpolcenost
Česká republika zaujala rozpolcený postoj. Prezident Václav Havel podepsal jen pár dnů před koncem svého funkčního období dopis osmi evropských státníků, kteří očekávanou americkou invazi schválili. Ale tehdejší koaliční vláda Vladimíra Špidly z ČSSD byla rozdělená: poslala sice do Kuvajtu protichemickou jednotku, ale ta neměla od parlamentu mandát vstoupit na irácké území. Dostala ho až v polovině dubna, když už Američané vojensky zemi ovládli a bylo fakticky po boji.
NATO vyšle do Iráku další vojáky. Mají stabilizovat situaci po vytlačení Islámského státu
Číst článek
Tehdejší česká velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková v rozhovoru pro Český rozhlas vysvětlovala, jaké příležitosti přinese vítězná válka českému průmyslu: „Budoucí irácký trh je skutečně velice důležitým trhem pro naši zemi a je jistě známo, že irácký ropný průmysl byl ze svých více než 60 procent rafinerních kapacit vybudován bývalým Československem. (…) Myslím, že to určitě bude trh, který bude vynikající pro velké množství dodávek vozidel Škoda, které byly na tomto trhu tradičními.“
Jenže škodovky nebo jiné české produkty budete dnes na iráckém trhu hledat jen těžko. Američané sice oficiálně zařadili Česko do své mezinárodní koalice, premiéru Špidlovi se po válce dostalo opravdu velkolepého přijetí v Bílém domě. Tehdy už bývalý prezident Václav Havel dostal jako jediný český občan nejvyšší americké civilní vyznamenání Medaili svobody. Naděje, že to přinese velké příležitosti také pro české firmy, se nenaplnily.
Podle renomované agentury pro výzkum veřejného mínění Gallup podporovaly v roce 2003 vojenský zásah v Iráku asi tři čtvrtiny Američanů. Stejný počet jich ale v roce 2011 podporoval rozhodnutí tehdejšího prezidenta Obamy stáhnout ze země všechny bojové jednotky. O tom, že válka byla chybou, bylo v roce 2015 přesvědčených 51 procent Američanů, 46 procent ji za chybu nepovažovalo.
Nenaplněné naděje na obchod
To říká s odstupem času i lidovec Cyril Svoboda, který v té době řídil ministerstvo zahraničí.
„Byl to přehnaný optimismus a já jsem to viděl právě při té slavné návštěvě Vladimíra Špidly v USA, kde měl náš ministr průmyslu a obchodu Milan Urban jednat s velkým konsorciem Halliburton – měl jednat o tom, že bychom za angažovanost měli dostat taky nějakou příležitost v Iráku a bylo jasné, že za to nebude nic.“
Jediný opravdu významný úspěch zaznamenala v Iráku Česká republika prodejem stíhaček L-159 ALCA. „Nakonec můžeme říct, že po letech letoucích nám Irák vytrhl trn z paty tím, že nakonec koupil ty L-159, které léta vypadaly jako naprosto neprodejný artikl. Ale jinak tehdy míra angažovanosti a politické podpory neodpovídala otevřeným příležitostem. Zkrátka, americké a britské firmy tam už nikoho dalšího nepustily,“ konstatuje Svoboda.
Nesmyslná mise?
Podle amerických prohlášení se v Iráku neválčilo z ekonomických důvodů. Saddám Husajn podle zpravodajské služby CIA údajně vlastnil zbraně hromadného ničení. Ale ty se nikdy nenašly. Nepotvrdilo se ani podezření, že by Irák podporoval teroristy.
Dvanáct vojenských chemiků odletělo do Iráku, kde budou v rámci půlroční mise cvičit kolegy
Číst článek
Ti se naopak začali do země stahovat až potom, co se Američané dopustili osudové strategické chyby: po krátké a vítězné válce s relativně malými ztrátami rozpustili všechny bezpečnostní síly, aniž by je nahradili vlastními. Na velkých územích v Iráku nastalo bezvládí a chaos. To dnes připouští i Alexandr Vondra z ODS, který v roce 2003 jako náměstek ministra zahraničí patřil k hlavním českým obhájcům amerického zásahu.
Jako bývalý velvyslanec ve Washingtonu měl a má v Americe výborné kontakty a byl to právě on, kdo Václava Havla přesvědčil o potřebě podpory Američanů. Ti si podle Vondry od války před 15 lety slibovali dlouhodobé zklidnění situace v regionu, ale to se se nestalo.
Po Václavu Havlovi, kterého Alexandr Vondra přesvědčil o potřebě podpory Američanů v Iráku, nastoupil v Česku Václav Klaus. Ten měl na akci Spojených států jiný názor a dnes ji označuje za hlavní příčinu současných problémů na Blízkém východě: „To byla nesmyslná mise, která totálně rozrušila Blízký a Střední východ a to, co se tam dnes děje, jsou plody toho, co se stalo v roce 2003.“
