Oblast přezdívaná ve Finsku ‚země tisíců jezer‘ je domovem pro tuleně kroužkovaného. Žije už jen tam
Finsku se přezdívá „země tisíců jezer“. Má jich totiž téměř dvě stě tisíc často plných ostrůvků a obehnaných jehličnatými lesy. Není proto divu, že v létě k jezerům Finové rádi míří na dovolenou, odpočinout si v přírodě. Velmi si oblíbili třeba městečko Savonlinna.
Stojím na břehu jezera Saimaa, přede mnou se na ostrůvku tyčí místní hrad, za mnou jsou dřevěné domy ze začátku 20. století. Je to tady moc krásné, asi proto je to vyhlášené letní letovisko mezi Finy.
Teď na přelomu března a dubna mi pod nohama křupe sníh, je ho tady pořád 15 až 20 centimetrů. Jezero je zamrzlé, ale i to patří k místnímu životu.
„Jsme v muzeu Riihisaari, které se věnuje lodní historii jezera Saimaa a celému souostroví, kde už stovky let žijí lidé. A pak tu máme i další výstavy,“ vítá mě v muzeu Anne Väänanenová, která mě provází hlavní výstavou, která se točí okolo jezera Saimaa. To je vůbec největší v celém Finsku a je v něm hned 13 tisíc ostrovů a ostrůvků.
Nejstarší v jezeře
Unikátní tvar jezera Saimaa vznikl při poslední době ledové. A když led roztál, přišli první obyvatelé. A támhleto zvíře je tím vůbec nejstarším obyvatelem jezera.
Máme před sebou chlupatého tuleně, který má na sobě takové kroužky. Ostatně se jmenuje se tuleň kroužkovaný. A vidíme také něco jako hromadu sněhu, ale v ní tunel, protože právě v tom sněhu tuleni vychovávají své mladé.
„Zůstali tu poté, co se moře stáhlo zpět. Ve stejné době přišli také lidé a samozřejmě začali tuleně lovit kvůli jejich tučnému masu a kůžím. Tou dobou jich tu byla spousta. Dnes žije saimský kroužkovaný tuleň jen tady v jezeře a je jich posledních asi 430 kusů na světě.“
Lodě klíčem k jezeru
Celý místní region žije logicky loděmi, protože je přikovaný k obrovskému jezeru. „Tady v Savonlinně se používali takzvané kostelní lodě. Možná vás napadá, proč se tak asi jmenují. Byla taková docela velká loď, do které se vešla spousta lidí. Každou neděli, když lidé šli do kostela, museli na lodi. A tak cestovali společně, celá vesnice.“
Vesly poháněné lodě později nahradily vlaky, i když vybudování kolejí nebylo snadné, a na hladině pak také parníky.
Parníky jsou místním lákadlem dodnes. Ale to až v létě. V době, kdy v Česku raší kytky, je totiž jezero stále ještě zamrzlé a parníky s ním.
V zimě se sem prý také jezdí, na brusle, na běžky, nebo třeba rybařit v ledu. To člověk vyvrtá do zamrzlého jezera díru a nahodí udici.
