Klimatické změny ničí úrodu a změní chutě. Chmel bude méně hořký, upozorňuje analytička

Praha 1. srpna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Letos na jaře obletěla svět zpráva o tom, že na světových trzích strmě roste cena kakaa. Dívala jsem se na statistiky serveru Trading Economics a podle nich cena meziročně stoupla o víc než 200 procent. Současně jsem se dočetla, že to je důsledek klimatických změn. Opravdu dokáží klimatické změny tak moc hýbat s cenami plodin?
Myslím, že stoupající ceny kakaa se staly symbolem klimatické změny a jejich dopadů na produkci potravin. Cena kakaa je totiž něco, co zaznamenáme i my, koncoví spotřebitelé. Situace byla hodně překotná a cena kakaa rostla z měsíce na měsíc. V průběhu března vystoupala až na 10 tisíc dolarů za tunu, což znamená, že oproti normální ceně vystoupala na svůj pětinásobek, takže vzrostla až o 500 procent. To se ale týkalo i dalších komodit, například kávy. Ta v meziročním průměru zdražila třeba o 200 procent. Jednoduchým vysvětlením je, že to způsobila klimatická změna, ale faktorů je celá řada. 

Jak přesně působí klimatická změna na rostliny?
Záleží, o jakou rostlinu se jedná. Všeobecně jsou to samozřejmě dlouhá období sucha, extrémní výkyvy počasí, ať už se jedná horko, nebo naopak chladná období, nebo přívalové deště. To se právě stalo v Ghaně, kde bylo poměrně dlouho sucho a vysoké teploty. Kromě toho do toho vstoupily i další faktory. Zmínila jsem Ghanu, doplním ještě…

… Pobřeží slonoviny. 
Přesně tak. Jsou to největší producenti kakaových bobů na světě a tam se tyto problémy objevují již dlouhodobě. Velký problém je to, že mladí lidé nemají zájem o pěstování kakaa, protože je to velice náročná práce s nejistým výsledkem, ať už z důvodu klimatické změny nebo i nějakých ekonomických faktorů a proměnlivých cen na světových trzích. 

Když se podíváme třeba na kávu, tak teď je velký problém s produkcí kávy robusty, která je základem hlavně instantních káv a různých směsí na espresso. Největším producentem je aktuálně Vietnam, a ten již několik měsíců čelí velice dlouhým obdobím sucha. Z části je o způsobeno klimatickou změnou, z části také vrcholícím jevem El Niño, který do regionu a do zbytku světa přináší nepředvídatelné změny v počasí. Ačkoliv jsou místní farmáři poměrně dobře vybaveni, co se týká třeba infrastruktury – zavlažování a podobně – tak dochází třeba voda, kterou by mohli zavlažovat. Rostliny nejsou zvyklé na intenzivní zavlažování, takže to bude mít třeba i vliv na chuť kávy. To jsou tedy různorodé věci, které do toho vstupují. Ale pak když se na věc podíváme z globálního pohledu, tak je tam ten globální trh, do kterého vstupují různí spekulanti. A právě třeba ceny kakaa byly z velké míry způsobeny právě těmito spekulacemi s komoditami. 

„Budoucnost bude chutnat jinak“

Takže nejen klimatická změna, ale i zdražování komodit do toho vstupuje. I když změny počasí určitě hrají velkou roli, na jaké další plodiny může klimatická změna mít dopad? Jedná se třeba o ty klíčové – rýže, pšenice…?
To jste uhodila hřebíček na hlavičku. Když se podíváme na dopady klimatické změny všeobecně, tak zemědělství je nejvíce ohroženo – suchem, přívalovými dešti, extrémními projevy počasí, ale například i novými chorobami, škůdci, šířením invazních druhů a podobně. Na tyto projevy jsou nejvíce citlivé trvalky, pod čím si můžeme představit třeba ovocné stromy, kakao nebo kávu. Lépe se adaptují jednoletky typu pšenice nebo kukuřice a podobně. Pokud se podíváme, na jakých plodinách jsme nejvíce závislí, tak je to právě zmiňovaná pšenice, rýže nebo kukuřice. Každý druhý člověk na světě je závislý na konzumaci rýže a její nedostatek může mít dalekosáhlé následky, ať už se jedná o potravinovou bezpečnost, nebo nějaké následné jevy a akce, které třeba mohou ohrozit nestabilitu států nebo způsobit i nějaké konflikty. Tím, jak jsou svět a globální řetězce propojené, tak to může mít kaskádovité dopady v úplně jiných zemích, než v kterých se ten konkrétní problém nachází. 

Týká se problém se změnami počasí vyloženě konkrétních regionů, nebo je to celosvětový problém? 
Některé regiony jsou ke klimatické změně určitě náchylnější. Jsou to typicky pobřežní oblasti a delty řek. Jsou to také oblasti, ve kterých se objevují různé tropické cyklóny. Jsou tam časté záplavy, nebo různé přírodní katastrofy. Taky jsou to oblasti kolem rovníků. Když se podíváme na EU jako region, tak se odhaduje, že v současné době klimatická změna snižuje zemědělskou produkci až o 21 procent, což je obrovské číslo. Teď v březnu byla vydána historicky první hodnotící zpráva o klimatických rizicích v Evropě. Ta přináší poměrně neveselý obrázek toho, co nás čeká, pokud se na změnu nezvládneme adaptovat a nezačneme budovat odolnost. 

Co nás čeká v příštích padesáti letech? Na co se mají farmáři připravit? 
Zpráva říká, že už nyní je pokles v zemědělské produkce velkou hrozbou. Problémem mohou být mega suchá období, která mohou zasáhnout velké oblasti Evropy. Evropa je nejrychleji oteplujícím se kontinentem na světě. To byla věc, která mě hodně překvapila. Když se podíváme na svět, tak pokud to zgeneralizuji, můžeme čekat zvyšování průměrných teplot a častější extrémní projevy počasí, ať už jsou to sucha, záplavy nebo třeba i požáry. Určitě můžeme počítat s novými chorobami, škůdci, rychlejším šířením invazních druhů, ale i s různými geopolitickými změnami – různými konflikty, zrychlenou a intenzivnější migrací. To všechno může mít na zemědělství dopad. 

Jaké dopady to všechno, co jste vyjmenovala, může mít na zemědělskou produkci?
Určitě se to projeví na jejím množství, kvalitě, dostupnosti i cenách. A když se podíváme do budoucnosti, tak se odhaduje, že do roku 2050 bude potřeba zemědělskou produkci zvýšit o 60 až 70 procent. To je něco, co si osobně téměř nedovedu představit.

Z hlediska nárůstu populace? 
Přesně tak. Abychom byli schopni uživit devět miliard lidí, které se v té době očekávají. 

Na druhou stranu víme, že dopadem klimatických změn se bude produkce asi snižovat…? 
Přesně tak. Zároveň tu máme další tlaky. Kromě klimatické změny máme obrovský úbytek biodiverzity, obrovskou degradaci půdy, snižování úrodnosti, velké problémy se znečištěním. Zemědělství také úzce souvisí s lidským zdravím, ať už se jedná o rozvoj nových nemocí, různých zoonóz neboli chorob, které přenáší třeba zvířata, rezistence vůči antibiotikum. Takže je to opravdu komplexní problém a my se v tom zemědělství musíme snažit, aby produkce byla co nejudržitelnější. 

Kromě toho, že se asi dají očekávat nižší výnosy, možná vyšší cena potravin, tak mezinárodní panel OSN ke klimatické změně už před časem varoval, že snižovat se bude i nutriční hodnota, například u zmiňované pšenice. Časopis National Geographic nedávno vydal článek o tom, že dokonce dojde ke změně chutí některých potravin. Máme se připravit i na to, že jídlo zkrátka bude jiné, než jak ho známe teď? 
Vědci se v současné době teprve učí rozumět tomu, co všechno ovlivňuje výslednou chuť různých potravin nebo produktů a plodin. Co se týká například rostlinné produkce, tak výslednou chuť může ovlivňovat typ půdy, různé houby, které s rostlinou symbioticky žijí. Může to být teplota, vlhkost nebo stín. Když se podíváme na konkrétní příklady, tak se třeba předpokládá, že víno bude mnohem kyselejší, bude mít vyšší obsah alkoholu kvůli vyšším teplotám, jablka budou sladší a méně křehká. Co může zajímat třeba nás Čechy, je třeba produkce chmele, u kterého se předpokládá, že bude mnohem méně hořký, což může být pro spoustu lidí problém. Týká se to samozřejmě i dalších plodin – salátu, kávy, čaje. Vy jste zmínila i nutriční látky, což bude asi větší problém než samotná chuť. S důsledkem sucha nebo vyšších teplot se třeba u obilovin očekává, že budou nutričně méně kvalitní. Může být narušena produkce bílkovin nebo lepku. Nebo třeba co se týká ovoce a zeleniny, tak například u rajčat se udává, že budou mít nižší obsah karotenoidů, což jsou antioxidanty, které jsou zdraví prospěšné, a tuto analogii můžeme očekávat i u dalších potravin a produktů. Takže pokud to shrnu, můžeme říct, že budoucnost bude určitě chutnat jinak. 

Trable českých zemědělců

Změny klimatu pociťují i čeští zemědělci, ať už bojují se suchem nebo s jarními mrazy. Jak velké problémy to způsobuje? 
Když se podíváme na ČR, tak si téměř každý z nás povšiml, že čelíme mnohem delším obdobím sucha, pak naopak různým přívalovým dešťům a kroupám. Můžeme očekávat zvyšování průměrných teplot. Mnohem častější jsou třeba jarní mrazíky, které teď významně poškodily letošní úrodu ovoce. Určitě to ovlivní produkci obilovin. Některé oblasti přestanou být vhodné pro pěstování pšenice, která je hodně náchylná na sucho nebo na hodně vysoké teploty v období kvetení. Ovlivní to i produkci ovoce, brambor, produkce chmele je například nyní již o 20 procent nižší. Můžeme říct, že vliv to bude mít na celou zemědělskou produkci. Co mě zaujalo, tak vlivem sucha a vysokých teplot v ČR dochází k mnohem rychlejšímu rozkladu půdní organické hmoty, což v praxi znamená, že je půda mnohem méně úrodná, méně zadržuje vodu, snižuje se kvalita její struktury a představuje proces desertifikace, což v některých oblastech ČR už nyní představuje problém. Jedná se zejména o jižní Moravu. Co se do budoucna pravděpodobně stane, je, že některé regiony zcela přestanou být pro zemědělství vhodné, jako například zmiňovaná jižní Morava. Předpokládá se, že se produkce přesune do vyšších nadmořských výšek. Mapa zemědělské produkce tohle tedy bude reflektovat a nějaký způsobem se promění. 

Řešením pro nás možná bude se zkrátka přeorientovat na jiné plodiny, které vyžadují sušší oblasti…?
I to je určitě řešení, probíhá mnoho různých pokusů a experimentů. Asi nemůžeme očekávat, že jednoho dne tu budeme mít subtropický nebo tropický ráj a budeme tu pěstovat citrusy a olivovníky. Protože tu stále budou jarní mrazíky a zimy, kdy budeme zažívat mrazy, tak tyhle stromy by to nezvládly. Můžeme se ale orientovat na jiné plodiny, třeba proso nebo čirok. Zde ale určitě bude důležitá role nás, koncových spotřebitelů a našich preferencí, co se týká třeba různých chutí.

Pokud zůstaneme u jarních mrazíků, tak Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd v Českém rozhase řekl, že zatímco dřív bylo okno pro zmrznutí úrody čtrnáctidenní, teď je to až čtyřicet dní. Dopady jsme viděli i letos. V Čechách mrazy zničily prakticky veškerou úrodu ovoce na stromech. Celkově pěstitelé ovoce v Česku přišli o 80 procent úrody. Dá se na tohle vůbec nějak připravit? Letos byly jarní mrazíky i docela dlouhé.
Je to tak. V letošním roce bylo poškození úrody opravdu extrémní. Objevovalo se to už v minulosti, ale nyní je to mnohem častější a stává se to téměř každý rok. Uvedu konkrétní příklad – moje rodina jsou zemědělci. Pěstujeme zeleninu a lesní stromky a táta si vede záznamník, kde si poznamenává různé změny teplot, srážky a podobně. Říkal, že v minulosti tyhle extrémní jarní mrazíky zažil třeba jednou za dvacet let. Nyní se to stává pravidlem. Jsou téměř každý rok a čím dál pozdnější. Naopak ty fenologické fáze rostlin neboli to, jak se rostlina vyvíjí během roku – kvetení nebo rozvíjení listů – přichází mnohem dřív. Tudíž v době, kdy přijdou pozdní jarní mrazíky, jsou v plném květu a dopady jsou devastující. Je to problém nejen pro zemědělce, nejen pro nás jako spotřebitele, ale je to problém pro celé ekosystémy – pro opylovače nebo pro ptáky, kteří jsou závislí na hmyzu. Když se v tom okně nepotkají opylovači, kteří nemají dostatek potravy, tak to může mít fatální následek, že dojde k nějakým kaskádovým kolapsům celých ekosystémů.

Co se s jarními mrazíky dá dělat? 
Asi je nutné vzít v potaz, že se to skutečně může stávat každý rok. Je možné využívat nové odrůdy, které třeba kvetou později nebo jsou odolnější vůči mrazům, ale to je opět běh na poměrně dlouhou trať. Vidím, jaké dopady to má – naše soběstačnost v otázce vlastní produkce ovoce se snižuje, v současné době je to asi 30 procent a může se stát, že to ovocnáři vzdají, protože budou každoročně čelit velkým problémům. A pokud na to třeba stát nezareaguje, tak to může mít fatální následky pro produkci ovoce v Čechách. 

Podniká stát nějaké kroky k tomu, aby Česko bylo lépe připravené na změny klimatu? Ptám se i proto, že pracujete na ministerstvu životního prostředí.
Co se týká produkce ovoce, tak vím, že ministerstvo zemědělství má nějakou podporu pro zemědělce, kteří pěstují ovoce a jsou třeba zasaženi nějakými životními pohromami nebo mrazem. 

To je ale řešení dopadů. Ptám se na to, jestli má stát nějaký plán, jak se přizpůsobovat změnám klimatu?
Ano, určitě má. Hodně se skloňuje slovo adaptace, což je reakce na dopady klimatické změny, přizpůsobování se. Nyní je to ale mnohem více nahrazováno pojmem resilience neboli odolnost, což je mnohem komplexnější přístup k tomu, jak reagovat nebo jak se přizpůsobovat klimatické změně, ale i dalším výzvám, kterým již nyní čelíme a do budoucna budeme čelit ve větší míře.

Pracuji na ministerstvu životního prostředí a věnuji se ochraně biodiverzity v EU. Tam se nyní jedná o takzvaném Nature Restoration Law neboli nařízení o obnově přírody. To by měla být taková odpověď EU na úbytek biodiverzity, ale i nějaká reakce na dopady změny klimatu v celé EU. Zaměřuje se na posilování odolnosti ekosystému a budování odolné krajiny i sídel. Je to unikátní svým přístupem v tom, že se ochrana dostává mimo chráněná území, třeba do volné zemědělské krajiny, do lidských sídel, do měst a má za cíl přinést celospolečenskou změnu ve směru budování odolnosti. 

Další téma, které je teď velice aktuální a na kterém ministerstvo dost intenzivně pracuje, je koncept zelené infrastruktury, což je využití třeba zeleně pro ochlazování měst nebo lepšího hospodaření s vodou. Hodně si tento koncept spojujeme třeba se sídly a městy, ale ideou je, aby se tenhle koncept přinesl i do volné krajiny a přispěl právě k budování odolnosti, ekologické sítě, konektivity krajiny, hospodaření s vodou, napomáhání, zlepšování funkcí krajiny. To je třeba zadržování vody nebo zlepšování kvality půdy, podpora biodiverzity, ale třeba i její estetická hodnota. 

Čas na záchranu

Co můžeme dělat? Kudy vede cesta ven?
Věcí, které můžeme dělat, je naštěstí poměrně velká řada. V první řadě bych určitě vyzdvihla diversifikaci produkce, opuštění monokultur za pomoci agroekologických principů a kombinování třeba různých plodin nebo budování odolnějších zemědělských systémů. Kromě diversifikace produkce je určitě klíčové se zaměřit na základní věc, díky které je zemědělská produkce možná, a to je kvalita půdy. Takže zaměření se na zlepšování kvality půdy a zvyšování podílu organických látek v půdě je určitě velmi důležité. Důležité bude i šlechtění různých plodin, které budou odolné třeba vysokým teplotám, suchům nebo i různým škůdcům. 

V tomhle ohledu je velice důležité zachování co nejpestřejší genetické diverzity zemědělských plodin. Když se mluví o biodiverzitě, tak si často představíme druhovou biodiverzitu nebo diverzitu ekosystému, ale třeba genetická diverzita je klíčová pro to, abychom byli schopni šlechtit nové odrůdy. Co se týká třeba genetických modifikací, tak v EU je to určitě cesta. V EU se teď připravuje změna…

Není to v současnosti možné. 
Přesně tak, ale současná legislativa je zastaralá a nereflektuje překotný vývoj, který se třeba v oblasti genové editace odehrál. Nyní se rozlišuje mezi plodinami nebo organismy, které prošly takzvanou genovou editací, kdy díky metodě CRISPR bylo možné gen rostliny modifikovat tím způsobem, že se třeba vypnul nějaký gen, který u rostliny způsobuje citlivost na sucho. A díky této editaci genu nebo genomu je rostlina nejednou odolnější. Pak jsou tu klasické geneticky modifikované organismy, do kterých je vnesen gen třeba z jiné rostliny nebo organismu. Ty budou pravděpodobně i nadále zakázány. Ale díky tomu, abychom byli schopni rozlišit, co je genová editace a co je genová modifikace, může výzkum pokračovat a vyvíjet se. I to je možnost v oblasti adaptace zemědělství na změnu klimatu. 

I tady je ale jedno velké ale, a to třeba u kukuřice, kterou jsme zmiňovali jako jednu z klíčových plodin. Tam je šlechtění podle odborníků příliš pomalé v souvislosti s rychlostí změny klimatu. U kukuřice údajně trvá sedm až deset let vyvinout a uvést na trh novou odrůdu. 
Je to tak. Šlechtění je běh na dlouhou trať a někdy to trvá řadu let, někde i desítky let.

Zároveň nevíme, pro jaké podmínky rostliny šlechtit…?
Přesně tak, to je taky jedna velká neznámá. Právě proto by genová editace třeba mohla být cestou, jak tyto procesy urychlit. 

Kolik na to všechno máme času?
Je nutné to všechno začít dělat teď, protože času už moc nemáme. Co se týká environmentálního aspektu, tak se nacházíme v úzkém hrdle lahve a okno příležitostí se nám vlivem klimatické změny, úbytku biodiverzity a třeba i znečištění neustále zužuje. Takže čím rychleji se dostaneme z tohoto úzkého hrdla, tím lépe pro nás a tím více možností do budoucna můžeme mít.