Vedra mezi 4. a 21. květnem nepřežilo podle organizací, které tuhle krizi řeší, nejméně 138 opic. Konkrétně mluvíme o vřešťanech pláštíkových. Jsou to tmavé zavalité opice s krátkou srstí, které váží tři až devět kilogramů a vysoké jsou zhruba půl metru.

Jejich úhyn v posledních týdnech hlásili lidé napříč celým Tabascem. Stát na jižním pobřeží Mexického zálivu je mimochodem domovinou prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora, který se ke kauze také vyjadřoval. Řekl, že takové vedro v těchto oblastech nebývalo. A zároveň slíbil, že se bude Mexiko o opice lépe starat.

Tito vřešťani jsou ohrožení. Vícero ochránců přírody nebo odborníků, kteří se primátům věnují, dalo třeba pro server Wired najevo velkou frustraci z tohoto masivního úhynu opic, protože celá léta dělali, co mohli, aby počty vřešťanů narůstaly.

Není zcela jisté, že za úmrtími těch zvířat stojí horko. Vědci a úřady danou situaci pořád zkoumají, ale jsou k tomu poměrně jasné indicie. Umírající opice jevily známky dehydratace - svíjely se, byly přehřáté a omdlévaly. Taková ztráta vědomí pro vřešťany může být fatální, protože pobývají v korunách stromů. Svědci mluví o tom, že padají z výšky patnácti metrů.

Horko a zemědělství

Další věc, která by mohla napovídat tomu, že úhyn způsobilo horko, je to, že velkou část stravy vřešťanů tvoří listy stromů, ze kterých zvířata získávají vodu. Takže pokud jsou v horku listy suché, opice můžou snadno trpět dehydratací a vedro hůř snášet.

Mexické ministerstvo životního prostředí ale zjišťuje, jestli úmrtí neměly i další příčiny, jako třeba podvýživa, viróza nebo otrava - například nějakými chemickými zemědělskými postřiky.

Právě zemědělská produkce totiž vřešťany běžně ohrožuje. V regionu Chontalpa v Tabascu, kde vřešťani žijí, jsou zalesněná už jen tři procenta z původního území. Zároveň, jak píše server Wired, ale může být hůř.

V této oblasti se totiž tradičně pěstuje kakao a na rozdíl od jiných míst na Zemi tady Mexičané nevytváří monokulturní plantáže, ale pěstují kakaové boby ve stínu původní vegetace. V minulosti se tam nicméně kakau tolik nedařilo a také klesly jeho ceny, proto přibyla pole, pastviny a lidská sídla. Lesu pro vřešťany je tedy nyní méně a není tak souvislý.

Jak vřešťanům pomoci?

Jorge Ramos Luna z Mexického ekologického institutu navrhuje, že by se měly vytvořit jakési zelené koridory, které by odlesněné části krajiny obklopovaly.

Bertha Valenzulová, která primáty dlouho studuje a s opicemi vyrůstala, uvádí, že v první řadě se musí přestat kácet, zároveň je třeba část původních lesů obnovit a pak opicím můžou zkrátka pomoct lidi, kteří kolem nich žijí. Můžou jim dávat vodu, hlídat je.

Někteří to v jižním Mexiku dělali už před zmíněným aktuálním masovým úhynem. Kromě vody jim nosí třeba i ovoce nebo se učí, které rostliny opicím vyhovují a můžou jim pomoci s vytvořením o něco příznivějšího prostředí k přežití.

Dominik Tesár, Bára Vránová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít