Žádné drony ani termovize. U kladrubského hřebčína zachraňují srnčata před sekačkou psi
V okolí Národního hřebčína Kladruby nad Labem vyhání v období senoseče srnčata lovečtí psi. Chrání je tak před zraněním nebo smrtí způsobenou traktory a sekačkami.
Speciálně vycvičená smečka prohledává palouky, na kterých se bude sušit seno. A každý rok tak dostanou druhou šanci desítky kusů divoké zvěře.
Speciálně vycvičená smečka anglických setrů prohledává palouky, na kterých se bude sušit seno
Selmickou rovinku lemuje řada alejí a luk. Tráva je vysoká klidně přes metr, někde zrovna pracují traktory, jinde ještě čekají na povel. „Tohle je Lori, Kenneth a Honey,“ představuje Jana Votrubová svoje tři anglické setry. Pracuje jako správce krajiny kladrubského hřebčína a v období senosečí každé ráno se svou smečkou pročesává palouky.
Psi jsou velmi přátelští, ale také naprosto tiší. Ani jedno zaštěkání. Jen cinkot zvonečků, které mají zavěšené na krku. Je na nich nápis Made in France. „Jsou to speciální lovecké zvonečky, tím zvukem vlastně zvedají zvěř z trávy,“ vysvětluje Jana Votrubová.
Plaší se zvukem i pohybem. Ale to poznám až za chvíli. Setři se napijí, a i když za sebou mají už třicet hektarů, je na nich vidět nedočkavost.
Klid, čekej a vpřed!
Trojice se okamžitě rozletí a zmizí v trávě. Zvonečky se ozývají z několika koutů. Každý ze psů musí svoji práci zvládnout sám, ale zároveň spolupracují ve smečce.
Náhle jeden zamrzne, posadí se a čeká. „Tomu se říká, že vystavuje. Signalizuje, že se něco děje,“ říká Jana Votrubová a jdeme se podívat. „Záleh od srny, ještě ráno tady ležela,“ ukazuje na vytlačené místo v trávě.
50 srnčat za sezonu
Letos pomohlo počasí. Deštivý a chladný začátek června posunul sekání o týden a srnčata dostala čas zesílit.
„Dokážou často už odběhnout sama. Nepotkávám tolik malinká mláďata a králíčky, které je pak potřeba opatrně odnést stranou k lesu,“ vysvětluje Jana Votrubová. Počet zachráněných zvířat odhaduje minimálně na padesát za sezonu. Je to druhá šance pro srnčata, zajíce i malé daňky.
Psi mezitím pracují několik set metrů od psovoda. Náhle se zvedne srna, nasadí ostré tempo a upaluje k lesu. Ještě je potřeba se přesvědčit, že na zemi nenechala mládě. A samozřejmě pochválit psy, kteří vzorně splnili úkol. Louka je čistá a vedle už čeká traktor.
„Drony používat nemůžeme. Mezi loukami jsou pásy vysokých stromů a lesy, tam se technika prostě nedostane. A nejčastěji zvěř odpočívá právě na těchto okrajích,“ popisuje průvodkyně důvod, proč se v hřebčíně plaší po anglicku.
Psí hlídka za sezonu zkontroluje zhruba 400 hektarů.
