Založil sad, aby děti nemusely chodit do školy opilé. Jabloně Josefa Koněrzy plodí i po více než 150 letech
Právě v těchto dnech kvetou na okraji Slavkovic na rozlehlém pozemku desítky ovocných stromů. Některé z nich rostou a plodí už od doby, kdy tento sad založil místní učitel Josef Koněrza. „Děti snídaly chléb s kořalkou a pak chodily do školy opilé, mírnila totiž pocit hladu. Tatínek proto dětem rozdával jablíčka ze sadu,“ vypráví Marie Navrátilová, pravnučka Josefa Koněrzy.
Josef Koněrza pocházel z Dalečína, kde se narodil v roce 1858. V Brně vystudoval německou reálku a pak učitelský ústav. Ve dvaceti letech se dostal jako učitel do školy ve Slavkovicích.
Kromě učení se Josef Koněrza angažoval ve spolcích ovocnářských a sadařských, spoluzaložil sbor hasičů. Také psal, přispíval do mnoha časopisů, redigoval a překládal: „Hlavně to bylo ze slovanských jazyků, nejvíce z polštiny, bulharštiny, slovinštiny i ruštiny. Byl první, kdo přeložil Tarase Bulbu, překládala Turgeněva i Tolstého,“ některé tyto knihy ukazuje Marie Navrátilová, pravnučka učitele, spisovatele a překladatele Josefa Koněrzy.
Chléb s kořalkou
Zmiňuje také útlou knížku, která vychází z neradostné historie obce. Z událostí, které také přispěly ke vzniku rozlehlého sadu na okraji Slavkovic. „Bylo mu 27 let, když napsal ‚Pryč s kořalkou!‘ a založili spolek proti pití kořalky. Tady totiž bylo moc gruntů zadlužených a propitých. I tento, který stál na kraji vesnice, propadl a byl prodán. Můj praděd ho koupil, asi hektar a půl, a založil tady ten sad. To se píše v kronikách, jak to doopravdy bylo, že děti chodily do školy opilé, protože snídaly chleba s kořalkou, ona totiž snižovala pocit hladu. A tatínek těm dětem ve škole hodně rozdával ty jablíčka ze sadu,“ vypráví Marie Navrátilová.
Podzvičinská jablka či Holovouské malinové. Správa krkonošského parku vrací do přírody ovocné stromy
Číst článek
Jedním z nejstarších stromů je jabloň druhu Arcikníže Antonín, možná poslední žijící strom této odrůdy, myslí si pravnučka zakladatele sadu. „To byla zemská výstava ve Vídni kolem roku 1895 a tam to jablíčko dostalo nějakou cenu, tak on si napsal o roub. Psal si o rouby různě daleko, třeba do Ranshofenu u rakouského Innsbrucku.“
Z dob Josefa Koněrzy stromy stále plodí jablíčka panenská, malináče, grafštýnské žluté, moravské jaderničky nebo zimní sladká přivezená z jeho rodiště Dalečína. A v Koněrzově sadu rostou i staré odrůdy třešní, švestek i hrušek.
