Rodiče strávili celý večer tím, že psali seznam zakázaných slov, jejichž hledání pak svému potomkovi na mobilu zablokovali. „A to dítě to obešlo tím, že ty výrazy zadalo v jiném jazyce, ve finštině,“ přibližuje zkušenost z praxe Martin Kožíšek, bezpečnostní expert národního správce domény CZ.NIC.

Ilustruje tím běžnou situaci, kdy se rodiče snaží potomky na webu chránit, ale děti jsou při obcházení takzvaných rodičovských zámků vynalézavé, navíc si různé triky poradí s vrstevníky.

Není to ale tak, že by technologie nemohly pomoct vůbec. Podle Kožíška dávají smysl u těch nejmladších dětí, kterým tak rodiče mohou omezit čas strávený online nebo snížit pravděpodobnost, že se dostanou na weby s obsahem pro dospělé.

Produkty od Apple dovedou děti varovat, pokud jim přijde fotografie pravděpodobně obsahující nahotu nebo pokud se dítě takovou fotografii pokusí odeslat. Následně může dítě požádat o pomoc dospělého nebo se samo rozhodnout, že o tom nikomu říkat nebude, informace se z telefonu nikam neodesílá.

I systém Android od Google nabízí nástroje, kterými mohou rodiče omezit dítěti čas strávený online či zjistit, kde se zrovna nachází.

Nicméně mezi osmým a desátým rokem věku už se dítě naučí omezení obcházet, například si půjčí telefon od kamaráda či si opatří nějaký z druhé ruky.

Podobné je to i s dětskými verzemi běžných aplikací. Příkladem je YouTube Kids, který podle mateřské společnosti Google nabízí bezpečné prostředí pro děti. Jenže právě Google byl v minulosti za zneužití dat dětí pokutovaný a nyní čelí další kritice, na tvrzení velkých technických firem se tak rodiče plně spolehnout nemohou.

Co to hraješ?

Proto by se rodiče s dětmi hlavně měli bavit a aktivně se zajímat o to, co na webu dělají, Kožíšek doporučuje třeba hrát hloupého a nechat si od dítěte vysvětlit, čemu se zrovna věnuje, jaké hry hraje a co zajímavého vidělo na sociálních sítích.

Jak dodává psycholožka Anna Frombergerová, rodiče by svým potomkům měli vysvětlit, proč nějaká omezení zavádějí. „Když děti pravidlům nerozumí, naučí se je systematicky porušovat,“ vysvětluje.

A ne vždy je neustálý dohled rodičů žádoucí. „Děti se snaží chovat bezpečně, ale zároveň jsou to děti, láká je věci zkoušet, takže se taky dopouští chyb,“ říká Kateřina Lišková z Linky bezpečí. Rodiče by proto měli vytvářet takovou atmosféru, aby si děti v případě problémů nebály říct o pomoc i v situaci, kdy samy porušily pravidla.

Dospívání online

Lišková podotýká, že internet je pro děti důležitý zdroj informací, například když si ujasňují svou sexualitu. „Jít za rodičem a říct mu, že jsem nějaká nebo nějaký, vyžaduje velkou dávku odvahy, navíc když ještě vlastně nevím, jak to mám,“ vysvětluje. Internet v takovou chvíli nabízí dětem kontakt s dalšími vrstevníky v podobné situaci, mezi kterými se cítí v bezpečí.

Odbornice a odborníci se pak shodují, že často je větší problém na straně rodiče než dítěte. Děti se v rizicích internetu orientují poměrně dobře díky preventivním programům ve školách, rodičům ale informace často chybí.

Linka bezpečí proto provozuje Rodičovskou linku pro dospělé, kteří se potřebují poradit o výchově. A Kožíšek zase doporučuje filmy nebo seriály, které se internetu věnují a rodiče je mohou sledovat spolu s dětmi.

V Česku vyšel film #annaismissing nebo seriál #martyisdead, pořady o internetu pro děti pak má i Česká televize a Český rozhlas.

Jan Cibulka, Jana Magdoňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít