Nejdřív se podívat na internet na nové informace, pak chystat na počítači úkoly do školy, chvíli si psát s kamarády a pak hrát hru – najednou jsme u obrazovky celý den. Kde už začíná závislost, popisuje v Klubu Rádia Junior psycholožka Milena Nováková Kutláková: „Jde o míru. O to, kolik času strávíme na internetu a v aplikacích v porovnání s tím, co děláme jiného, kolik času strávíme s rodiči, s kamarády, čtením knížek, sportováním, koníčky.“

Praha 22:53 20. listopadu 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Vždy by mělo převažovat to, co skutečně podnikáme s někým jiným, co přímo děláme fyzicky,“ vyzdvihuje psycholožka.

„Internet a počítače už patří do života kluků a holek. Ale pokud raději sedím u obrazovky, než bych šel s kamarády ven, nebo místo toho, aby se připravoval do školy, to už asi možná kluci a holky sami cítí, že jim to zasahuje do života. Že už nedělají ty věci tak, jak je potřeba, nebo jak byli dřív zvyklí,“ upozorňuje Nováková Kutláková.

Pokud s kamarády komunikujeme víc online než venku, může to podle ní ukazovat na problém. Mohli bychom totiž začít kamarádské vztahy ve skutečnosti ztrácet. I když máme pocit, že jsme s kamarády pořád v kontaktu, ve skutečnosti se skoro nevídáme.

40:01

Psycholožka radí dětem: Lajky na sítích jsou návykové. Neznamenají, že jsme nejlepší

Číst článek

„Pokud mi kamarádi začnou říkat, jestli s nimi půjdu ven, nebo budu zase raději na počítači, pokud nám to říkají rodiče, učitelé z kroužků... Když už zaznívají taková slova, tak i když se nám to nelíbí, je dobré tomu věnovat pozornost a zamyslet se nad tím. Klidně i propočítat a rozpomenout se, jak to vlastně je, kolik času opravdu trávím na sítích a kolik s kamarády,“ říká psycholožka.

Uznává, že slyšet takové výčitky a napomenutí může být nepříjemné:

„Když jsme na počítači nebo na obrazovce, tak to v našem mozku dělá příjemné věci. A když nám někdo řekne, ať to neděláme, i když je nám to příjemné, tak se mi to samozřejmě nelíbí. A může to drnkat na tu strunu, že já sám už tuším, jak to vlastně je.“

„Pokud sedím u obrazovky, tak ve mně narůstá určitá energie. A když to pak vypnu, tak tam ten vztek, ta energie prostě chvíli je. Co se s tím dá dělat? Pustit tu energii, ten vztek, do něčeho jiného. Nejlépe funguje pohyb, třeba oběhnout dům, zaskákat si a podobně. I když se nám nechce, tak pohyb funguje opravdu zázračně a se vztekem umí zatočit,“ doporučuje psycholožka.

Být online je příjemné a snadné

Zůstat připojený na internetu nebo hrát hru je až příliš snadné, upozorňuje psycholožka Nováková Kutláková:

40:15

Psycholožka radí dětem jak na šikanu: Nestyďte se, dejte vědět dospělým. Nebude to hned, ale vyřeší to

Číst článek

„Pokud koukáme na sociální sítě nebo na videa, tak se v našem mozku děje to, že přichází moment překvapení – třeba pokud je to jedno video za druhým a nevíme, co přijde. To souvisí s adrenalinem, jsme v napětí, očekávání, máme silnou touhu vidět, co přijde dál. Pak je těžké to ukončit.“ Podobně to funguje i na sociálních sítích.

Pokračovat ve sledování videí a sítí nebo v hraní her je příjemné i pro to, že je to něco, co můžeme silně prožívat, aniž by to dalo příliš velkou námahu. „Cítíme se dobře, snadno si na to zvykneme. Ale to, co děláme, není skutečné,“ varuje psycholožka.

Jedno z nebezpečí, které to s sebou přináší, je, že na internetu nemusí být všechno pravda. „Jsou tam zavádějící věci, vytvářejí se tam falešné představy. Získat pozitivní vazbu třeba v podobě lajků na internetu může být snazší než v realitě.“

A právě snadné vztahy a lehko dostupná pozitivní vazba nás ale neučí, jak se chovat ve skutečném světě, upozorňuje psycholožka:

„Na internetu je mnohem větší prostor pro neupřímnost nebo falešnost. Víme, že holky a kluci i dospělí utíkají k virtuálním kamarádstvím, když se jim nedaří v těch skutečných. Když se nám nedaří v našem životě a nerozumíme si s rodinou, je snadné se potkat s někým na internetu, kdo nám bude bližší.“

„Jenže v běžných vztazích se toho mnohem víc můžeme naučit. Třeba to, jak zvládat neúspěch nebo konflikty. Říkáme tomu sociální dovednosti a myslí se tím všechno, co se týká toho, jak mluvit s lidmi, jak rozvíjet vztahy, jak řešit problémy, jak pomoct někomu, kdo to potřebuje,“ dodává Nováková Kutláková.

Poslechněte si celý rozhovor.

Romana Růžičková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít