Je to úspěch, že o nás takto Rusko smýšlí, popisuje šéf studia, které stvořilo hru Last Train Home

Ruská prokuratura chce zakázat počítačovou hru Last Train Home. Tu vyvinulo brněnské studio Ashborne Games. Hra údajně podněcuje nenávist vůči vojákům Rudé armády. „My do této chvíle nemáme žádné oficiální vyjádření, ať už od Ruska nebo od prokuratury nebo od ruského soudu,“ popisuje šéf brněnského studia Petr Kolář pro Český rozhlas.

Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hra Last Train Home

Když jsme hru zpracovávali, tak jsme se snažili, aby nebyla černobílá | Foto: Ashborne Games

Nedávno se objevila zpráva o tom, že ruská prokuratura zakázala, nebo zakáže prodej hry Last Train Home v Rusku. Mě by zajímalo, jak jste se to dozvěděli, jak k vám přišla tahle informace?
V úterý právě jeden z kolegů, který má rodinu pocházející z Ruska, takže sleduje i ruské zprávy, sdílel s námi, že na ruském servu Meduza se objevila tahle zpráva, že ruská prokuratura v Petrohradě se snaží zakázat naši hru Last Train Home v Rusku, nebo aspoň zakázat její prodej, abych byl přesný.

Ruská prokuratura chce zakázat českou hru Last Train Home. Popírá podle ní historická fakta

Číst článek

My do této chvíle nemáme žádné oficiální vyjádření, ať už od Ruska nebo od prokuratury nebo od ruského soudu. Zahlédli jsme na různých ruských webech, že by mělo být slyšení příští týden 22. srpna u petrohradského soudu, který by měl rozhodnout. Je to nějaký den, kdy budou řešit extremistické přečiny, takže tam zařadili i naši hru.

To bude asi slyšení bez vás?
Přesně tak, ani my, ani náš vydavatel THQ Nordic jsme nebyli pozváni, takže v podstatě to bude slyšení jenom pro soud, co jsem tak pochopil.

Co říkáte na jejich vyjádření, že mají pocit, že hra negativně zobrazuje tehdejší Rusko v době, kdy tam českoslovenští legionáři byli, a vaše hra je o tom, jak se snaží vrátit domů?
Tohle je samozřejmě komplikovaná otázka, protože ve chvíli, kdy jsme začali hru dělat, tak jsme začali dělat hru o příběhu nějakého fiktivního posledního vlaku a začali jsme řešit, jaké jsou historické prameny, ze kterých můžeme čerpat. Řešili jsme to s historiky, řešili jsme to s Československou obcí legionářskou, která má důkladnou dokumentaci celé anabáze.

To byla nutnost tehdy, protože vojáci, jak se vrátili do nově vzniklého Československa, tak potřebovali dostat nějakou rentu. Tohle všechno bylo potřeba podrobně zdokumentovat, šlo o peníze, takže dokumentace musela být velmi podrobná. Tím pádem jsme vycházeli primárně z této dokumentace, plus jsme to konzultovali s historiky.

A když jsme hru zpracovávali, tak jsme se snažili, aby nebyla černobílá, aby když hráči hrají, tak vnímali, že se jedná o válku a zvůle je sama válka. Není to, že jedna strana je zákonitě zlá a druhá strana zákonitě dobrá, tak to v životě nikdy nefunguje. Takže v tomhle, i když většinou jsou nepřátelé rudoarmějci, tak tam máme různé situace, kdy třeba k vlaku přijde rudoarmějec s rodinou a ptá se, jestli bychom rodinu mohli dovézt do dalšího města s doktorem, protože rodina je nemocná. A samozřejmě je to na hráči, jak se rozhodne, jestli se rozhodne rudoarmějce vyhnat, protože je to rudoarmějec – takže v podstatě nepřítel, nebo jestli se rozhodne radši pomoct rodině a doveze ji do dalšího města s doktorem.

3:14

Poslední fiktivní vlak. V Brně vzniká nová videohra, hráči v ní velí československým legionářům na Sibiři

Číst článek

Stejně tak a v opačném gardu je to i s bílou armádou, kdy občas bílá armáda pomůže, občas může hráče klidně i zradit. Takže v tomhle jsme se rozhodli, že vykreslíme situaci tak, jaká na základě historických pramenů byla, že to nebyla jednoduchá situace a bylo tam spousta komplikovaných věcí, které se velmi těžko vysvětlují. Na druhou stranu jsme udělali zjednodušení záměrně na začátku hry, které možná přispělo k tomu, že pohled aspoň ruských hráčů, kteří si to vyzkoušeli, je často negativní. Na začátku jsme použili skoro až bych řekl komiksového padoucha – fiktivního generála Morozova, který zastupuje právě Rudou armádu a má často až teatrální řeči, zabije velitele vlaku, ve kterém je hráč. Čili tohle je něco, co velmi často bylo zmiňováno v ruských recenzích, že je důvod pro to si myslet, že hra je závadná.

My jsme to vytvořili k tomu, abychom vybudovali nějakou atmosféru i pro lidi, kteří o té části historie vůbec nic neví, protože hru distribuujeme po celém světě. Dovolím si pochybovat o tom, že třeba Američani by věděli něco o této části historie, když ani u nás to pořádně není učeno. Takže v tomhle ohledu jsme tam udělali jisté zjednodušení, ale jak se hráč dostane dál, tak zjistí, že největší nepřítel není ani Rudá armáda, nebo případně Bílá armáda, ani Zelená armáda. Největší nepřítel je sama cesta po Transsibířské magistrále, kdy je potřeba překonat Sibiř v zimě.

Hráč musí zajistit, aby jeho vojáci měli dostatek tepla a aby měl dostatek paliva nejen na to, aby vytopil jednotlivé vozy, ale dokonce aby vlak mohl pokračovat v cestě, aby vojáci byli zdraví, měli dostatek jídla, měli dostatek zásob na to, aby mohli bojovat. Tohle jsou věci, které jsme vykresovali ve hře a které, domnívám se, Petrohradská univerzita, která měla poskytnout petrohradské prokuratuře podklady, ani nemohla zohlednit, pokud hru nehrála důkladně až do konce.

Jaká byla vaše prvotní reakce u vás ve studiu nebo i u vydavatele, když jste se dozvěděli, že něco takového je, co jste si řekli?
Reakcí bylo několik. Část lidí samozřejmě zajásala, protože z našeho pohledu je to úspěch, že o nás je takto smýšleno. V Rusku je učeno o daném období něco, co není úplně v souladu s historickými prameny, které my známe. Chápu, že v době války má každá strana svoji pravdu, takže v tomhle je to náročné. My jsme vnímali, že jsme udělali svůj výzkum důkladně a že jsme to zpracovali co možná nejlépe.

Čili tohle jsme brali do nějaké míry jako potvrzení toho, že jsme průzkum udělali důkladně, že se to ruské strany mohlo dotknout, protože to neodpovídá jejich způsobu, kterým učí dějiny. Druhá věc je, že jsme zvážili, že do nějaké míry, i když nám to v Rusku uškodí na prodejích, tak celosvětově to může být i nějaká forma reklamy. Protože to, že hra je zakázaná v Rusku, je téma, které teď rezonuje po hráčském internetu.

Zachytili jsme i, že zároveň s tím narostly prodeje, ať už v Rusku, kde se hráči nejspíš obávají toho, že hra bude zakázána, tak i po celém světě. Vyšlo to zároveň do chvíle, kdy máme slevu na naši hru, protože náš vydavatel THQ Nordic zrovna slavil nějakou událost, proto posledních 14 dní probíhá poměrně velká sleva, kdy hra je k dispozici za polovinu. A tím pádem na začátku prodejů, na začátku slevy, jsme viděli nějaký nárůst hráčů, kteří si to kupovali. A teďka opět vidíme nějaký nárůst hráčů, kteří si to kupují právě kvůli téhle situaci.

Tetris slaví 40 let. Příběh hry začíná u sovětského programátora, do světa se rozšířila díky ‚šílené cestě‘

Číst článek

Čili vás to více méně nepoškodilo, nebo nedíváte se na to tak, že by vás ta informace poškozovala a spíš vám pomohla, dá se to tak říct?
Dá se to tak říct, protože když se podíváme, jak je na tom Rusko, nebo Ruská federace, abych byl přesný, v prodejích, tak co se týká prodejních čísel, tak je v první desítce zemí, aspoň na Steamu. A my to prodáváme na Steamu a na Good Old Games.

S tím, že pokud se ale člověk podívá na výdělek z toho, tak ten je samozřejmě výrazně nižší, protože Rusko je nižší kupní síla, čili hra je tam prodávaná za nižší cenu. Z toho také vychází, že Ruská federace, pokud je to poměřováno výdělkem, je někde na konci první dvacítky. Je srovnatelná třeba s Rakouskem, Slovenskem, což jsou výrazně menší země, co se týká prodejů, než třeba Spojené státy, Německo, nebo Česká republika, která je velmi vysoko v tomhle žebříčku prodejů.

Kolik už máte prodaných kopií, nebo kolik toho prodáváte, jestli to můžete říct, nebo jaký jste už překonali milník?
Máme prodané nějaké nižší statisíce kopií s tím, že očekáváme, že se to bude dál prodávat v různých slevách a podobně, čili směřujeme po trajektorii, jaká byla odhadnuta vydavatelem.

Není to žádné překvapení v žádném směru. Není to, že by to byl zářný úspěch, co se týká prodejů, ani nějaký neúspěch. Na druhou stranu vydavatel je třeba nadšený tím kritickým přijetím od hráčů, protože ať už novináři, tak i hráči hodnotí naši hru poměrně vysoko na to, že je to první hra našeho studia, je to, aspoň podle našeho vydavatele, velký úspěch.

Pokračujete na nějakých DLC (rozšíření - pozn. red.) nebo něco chystáte, nějak ještě rozvíjíte hru dál, nebo už je hotovo a děláte jiný projekty?
Teďka na jaře jsme vydali rozšíření, tedy DLC právě, které je pojmenováno Legion Tales, které zobrazuje zase nějaké další příběhy legionářů, a je tam třeba i slavný čeljabinský incident, který je do nějaké míry nechvalně proslulý, protože tam došlo k nějakému zatýkání civilního obyvatelstva československými legionáři.

Když vlak projížděl čeljabinskou zastávkou, tak z ničeho nic do vlaku vletěla kolejnice a zranila jednoho z vojáků. Vojáci potom samozřejmě zastavili vlak, vystoupili a začali se snažit najít viníka. Čili tohle je něco, co jsme taky ztvárnili, aby byly vidět všechny strany konfliktu, že není to jenom nutně lichotivé pro československé legionáře. I když tady, aspoň z mého pohledu, jednali v právu, když se snažili bránit se nějakému útoku.

A jak jste se ptal i na reakce ve studiu, tak jedna z reakcí je, že nás potěšilo, že petrohradská prokuratura se tomu může věnovat. Protože to znamená, že má dostatečnou kapacitu na to, aby řešila z našeho pohledu takovéhle malicherné věci, ve chvíli, kdy je tam spousta věcí, které z našeho pohledu jsou výrazně důležitější, jako třeba porušování lidských práv v Rusku. Čili tady tohle ukazuje jenom, že kapacita tam je. Tím pádem máme naději na to, že lidská práva v Rusku budou řešena i ruskou prokuraturou.

Tomáš Kremr, edr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme