Když začínala se svými výzkumy, vědci nevěřili, že zvířata mají osobnost nebo že dokážou používat nástroje. Jane Goodallová, která poprvé odjela do Afriky na konci padesátých let minulého století, se díky svým objevům stala světoznámou primatoložkou i aktivistkou zasazující se o divokou přírodu nebo práva zvířat.

Jane Goodallová umí pozdravit i v šimpanzím jazyce. A není divu. Šimpanzům zasvětila celý svůj život. „Den po dni, na slunci, ve větru i v dešti, jsem šplhala po kopcích... To bylo to místo, kde jsem měla vždy být,“ popsala Goodallová. „Čím víc jsem se učila, tím víc jsem si uvědomovala, jak jsou jako my.“

National Geographic s ní natočil nespočet dokumentárních filmů. Šimpanze začala studovat ve svých šestadvaceti letech. Zkoumala je v Tanzanii, v Národním parku Gombe.

„Pamatuji si to úplně živě, kráčela jsem tam po břehu jezera Tanganika a dívala jsem se na ty divoce vyhlížející kopce, prudká údolí a hustý prales. A nahoře nad tím byly ty skalnaté vršky a říkala jsem si, proboha, jak v tomhle mám najít šimpanze. Ale zároveň to bylo strašně vzrušující, protože přesně tohle jsem vždycky chtěla dělat,“ řekla vědkyně pro Českou televizi v roce 2016.

Díky své trpělivosti Goodallová odhalila, že šimpanzi toho mají s člověkem společného mnohem víc, než se do té doby soudilo.

„Bylo fascinující vidět, že šimpanzí společenství funguje jako lidské - jsou tam dobré matky, jsou tam špatné matky a ty dobré matky podporují svoje potomky tak, jako podporovala mě moje matka, nakonec ty jejich potomci si vedou mnohem lépe. Bylo to šokující, když jsem zjistila, že mají, stejně jako my, tu brutální temnou stránku, že dokážou zabíjet, že dokážou dokonce vést jakousi primitivní válku, ale zároveň jsou také velice altruističtí, soucitní a dokážou o sebe pečovat,“ popsala.

Důvěru šimpanzů si získala každodenním výzkumem, tolerovat ji začali až po roce a půl. Goodallová jako první pozorovala, že šimpanzi vyrábí a používají nástroje nebo třeba že jedí maso, vysvětluje pro Český rozhlas Barbora Červená z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.

„Pozorovala komplexní vztahy v šimpanzích rodinách, jejich emoce, gesta, která do té doby byla přisuzována jen lidem jako třeba objímání, pusinkování. A zajímavé je, že nejsou vegetariáni. Dokonce loví i ostatní druhy primátů, jsou schopní se vraždit i navzájem v rámci jedné tlupy," říká Červená.

Inspirace

„Goodallová slaví devadesátiny, i přesto se stále angažuje v hnutí na ochranu zvířat, podporuje i protesty mladých aktivistů za klima,“ dodává.

Její organizace Jane Goodall Institute spolupracuje a podporuje místní komunity lidí, zaměřuje se na environmentální vzdělávání. A její organizace Roots and Shoots se zaměřuje na mladé lidi, protože právě v nich vidí budoucnost a naději, což je hlavním poselstvím Jane Goodallové.

„Nejdůležitější je, že každý z nás může ovlivnit osud naší planety. Pokud bychom promysleli důsledky těch malých rozhodnutí, která činíme, co budeme jíst, co budeme kupovat, a samozřejmě pokud bych to dělala jen já, nic by se nezměnilo,“ uvedla Goodallová.

„Dnes máme sociální média, která sehrávají velkou roli a miliony lidí dnes těmto problémům začíná rozumět,“ popsala svou životní práci Goodallová.

Svůj dětský sen o Africe si splnila. A teď inspiruje tisíce lidí po celém světě.

Karolína Burdová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít