Sonda Voyager 2 před rokem opustila sluneční soustavu. Vědci nyní představili data, která nasbírala
Před víc než 40 lety se vypravily na cestu bez návratu. Stále ale poskytují cenné informace z oblastí vzdálených miliardy kilometrů od nás. Řeč je o sondách Voyager. Na základě údajů ze sondy s pořadovým číslem 2 teď vychází série vědeckých článků o místech, kde naše sluneční soustava rozráží mezihvězdný prostor.
Sonda Voyager 2 opustila naši sluneční soustavu asi před rokem a sesbíraná data teď shrnuje pět článků v časopise Nature Astronomy.
Nejdetailnější vesmírný výzkum. Jedinečný teleskop pomůže vědcům s porozuměním temné energii
Číst článek
Umožňují přesněji popsat okraje naší sluneční soustavy, takzvanou heliopauzu, kde už částice vyzařované sluncem, jinak označované jako solární vítr, nedokážou přetlačit částice přicházející z mezihvězdného prostoru.
Údaje z Voyageru 2 umožňují upřesnění dat z Voyageru 1, který stejnou oblastí proletěl asi šest let před tím a srovnání obou měření je pro vědce velmi cenné.
Například velmi rychle roste množství vysoce energetických částic přicházejících podle vědců z výbuchů supernov a dalších dramatických událostí v galaxii, před kterými nás normálně sluneční záření a magnetické pole chrání.
Sondy ale například nezaznamenaly očekávanou změnu orientace magnetického pole. Tím vyvrátily jednu z teorií o mezihvězdném prostoru.
Data z Voyageru 2 také ukazují, že heliopauza má zřejmě poměrně pravidelný tvar, i když druhá sonda touto oblastí proletěla v kratším čase. Možná je to dané trajektorií, možná se šířka tohoto pásu změnila vlivem rozdílné sluneční aktivity.
Slon mikroskopem
Jeden z autorů zmíněných článků Bill Kurth z university v Iowě ale britskému Guardianu řekl, že o těchto místech víme stále velmi málo. Přirovnal to ke zkoumání slona mikroskopem.
Docela dobře máme změřeno, co se děje na dvou drobných místech heliopauzy. Jakýsi obecný přehled máme stále jen obecný a do určité míry jsou to stále jen teorie.
Nový rekordman ve Sluneční soustavě. Vědci objevili 20 nových měsíců obíhajících Saturn
Číst článek
Obě sondy jsou stále v provozu a mají spojení se zemí, nicméně jejich možnosti jsou omezené a pomalu jim dochází čas.
Jsou poháněné teplem z rozpadu radioaktivního plutonia a výkonnost těchto článků s postupem času klesá. Podle odhadů budou schopny udržet komunikaci se sondou v provozu do roku 2025.
Potom už kontakt nebude možný, i když sondy budou pokračovat dál do mezihvězdného prostoru. Tedy pokud na nic nenarazí, což je spíš málo pravděpodobné.
Stále ale nesou to známé poselství ze Země zaznamenané na zlatých discích – pozdrav a poselství případným inteligentním formám života, které by mohly sondu zachytit.
