Historik z Vojenského historického ústavu Daniel Povolný další protesty nevylučuje. V Rusku totiž přetrvává názor, který prosazovala sovětská propaganda.

„Od roku 1918 až do roku 1990 propaganda představovala naše legie jako takzvané Běločechy, kteří vydatně pomáhali interventům a chyběl prostor pro skutečné zhodnocení úlohy československých legií,“ říká Povolný.

Rusové často tvrdí, že legie loupily na železnici a údajně vyvezly velkou část ruského zlata do zahraničí. Podle Povolného je ale pravda jinde.

„Legionáři získali v době bojů o sibiřskou magistrálu ruský poklad a dá se dokázat, že po dobu, co jej měli v držení, z něj nic neubylo. Po stažení legií byl ruský poklad protokolárně předán bolševikům. Rozkradla ho nakonec ruská vláda na Sibiři a legionáři v tom už nehráli žádnou úlohu,“ tvrdí historik.

Odbojová legionářská armáda, která jen v Rusku čítala na 50 tisíc vojáků, sehrála za první světové války důležitou roli při vzniku samostatné Československé republiky. V roce 1918 se legie staly téměř nejdůležitější vojenskou silou v Rusku, zmítaném občanskou válkou. Strastiplná anabáze, během níž legionářské jednotky získaly pod kontrolu celou transsibiřskou magistrálu, skončila až v roce 1920 odjezdem z Vladivostoku.

Právě Kungur je jedním z míst bojů, kde na přelomu let 1918 a 1919 čeští legionáři uštědřili bolševikům těžkou porážku. Řada podobných pomníků byla za sovětského režimu nejen zapomenuta, ale často i zničena. Ministerstvo obrany se je teď snaží postupně obnovovat. Česká a ruská vláda uzavřely společnou dohodu o péči o válečné hroby a spolupráce se v posledních letech velmi zlepšila.

Igor Maňour, Václav Sochor Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít